DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 31. prosince 2010

Zveřejněn Nykodýmův disent

Ke stanovisku Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10, o kterém jsme už psali, byl na NALUSu zveřejněn první disent, jehož autorem je soudce Jiří Nykodým [permalink doplním, jakmile si vzpomenu, jak ho u stanoviska sestrojit].

Stejně jako my poukazuje na nerovnost mezi dvěma ústavními stěžovateli, z nichž jeden měl to štěstí, že z jeho ústavní stížnosti vzešlo projednání derogačního návrhu, kdežto potenciálně identická ústavní stížnost druhého toto štěstí neměla a bude proto odmítnuta, přestože zásahy do ústavních práv obou stěžovatelů jsou absolutně rovnocenné.

Dovedeno do důsledků by mohla být rovnost nastolena tak, že na základě první ústavní stížnosti by bylo sice vadné ustanovení (ex nunc a pro futuro) zrušeno, ale ústavní stížnost by byla zamítnuta, aby nebyl příslušný šťastlivec neoprávněně zvýhodněn proti ostatním. To by teprve byla holländerovsko-musilovská parodie na ústavní soudnictví, jak se patří!

Pokud by byla vyhlášena soutěž o nejškodlivější judikát roku, soudím, že toto stanovisko by skončilo druhé, jen velmi těsně za rozsudkem NSS o rozpuštění Dělnické strany.

čtvrtek 30. prosince 2010

Soudkyně Vondráka a Dupové se prohlásila za podjatou

Věra Bártová, předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, který soudí protistátní samolepkovou skupinu Vondrák-Dupová, se z případu sama vyloučila z důvodu podjatosti. Stalo se tak usnesením, které bylo dnes doručeno. Důvody upřesníme v aktualisaci tohoto postu.

Aktualisováno.
Odůvodnění:

Předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Věře Bártové byla předmětná trestní věc přidělena podle rozvrhu práce. Od samého počátku řízení před soudem se ze strany některých procesních stran setkala s projevy nesouhlasu, že tuto kauzu projednává a rozhoduje právě ona. Proces a jeho vedení je přirovnáno k procesům vedeným v dobách normalizace, a tedy neobjektivně.

Ačkoli předsedkyně senátu tak jako v ostatních trestních věcech, které rozhoduje, má snahu o objektivní posouzení a rozhodnutí věci, jsou jí i ze strany určité části veřejnosti přisuzovány takové morální a etické vlastnosti, které nejsou slučitelné s výkonem soudcovské funkce. Jedná se o občanské sdružení K 213, které vystoupilo do trestního řízení s návrhem na převzetí nabídky záruky za další chování obžalovaných M. Dupové a P. Vondráka, nacházejících se ve vazbě.

Předsedkyně senátu nepopírá a nikdy neměla potřebu popírat své bývalé členství v KSČ. Nicméně se nedomnívá, že by tato etapa jejího života měla být spojována s jejími morálními, etickými a odbornými hodnotami.

Jakkoli se předsedkyně senátu necítila být podjatá při předchozím rozhodování o námitce podjatosti, a již vůbec ne z důvodů, které mají na mysli procesní strany a občanská veřejnost, tedy z důvodů neobjektivního vedení procesu a nyní i z důvodů bývalého členství v KSČ, musí v této době a konkrétní situaci prohlásit, že se cítí být natolik negativně ovlivněna takovýmito názory a závěry namířenými proti její osobě, že nemůže zodpovědně zaručit maximální míru objektivity rozhodování, která byla a je jedním ze základních principů její činnosti.
Chudinka malá, tolik jí ubližují! V té Straně byla určitě jen proto, aby ji rozložila zevnitř, a na její morální hodnoty to nemělo ani ten nejmenší vliv!

Podání K 213 je zde. Některé nápady Ing. Fialy jsou geniální: kupř. obvinit soud, že nařídil jednání záměrně na 18. 8., což je datum vyjadřující sympathie k nacismu (18 = Adolf Hitler, 88 = Heil Hitler!), to prostě nemá chybu!

Aktualisováno.

Vyloučení V. Bártové bylo evidentně těžkou ranou pro fanatiky intolerance. Dovoluji si zdvořile podotknout, že nikdo nevyzývá osoby německého nebo židovského původu, aby táhly, toliko zpochybňuje jejich schopnost být nestrannými soudci, resp. přísedícími, v dané trestní věci. Taková námitka je zcela legitimní: Věra Tydlitátová by patrně měla výhrady, kdyby ji pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 TrZ, jehož se mimochodem na svém blogu rutinně dopouští, soudil jako soudce neonacista.

Napsal jsem k tomu postu komentář, ale zatím se neobjevil; jsem zvědav, zda se tak vůbec stane, anebo zda jsem na blacklistu:
>Nackove pak zvysuji drzost a baziruji na nedostatcich soudniho procesu.

Mám z vás pocit, moji milí, že nejste schopni života v demokracii. Víc vám vyhovuje diktatura, kde si nikdo nemůže proti státní moci moc "vyskakovat", a kde o tom, kdo půjde do vězení, nerozhoduje nezávislý soud, ale politbyro.

Aktualisováno.

Můj komentář se na blogu Věry Tydlitátové neobjevil, zato jsem se tam – z jejího pera – dozvěděl, že lžu, jako když tiskne. Aspoň, že víme, jaká tam vládne představa o demokratické diskusi: my vás budeme urážet a vy můžete leda mlčet.

úterý 28. prosince 2010

Michaela Dupová propuštěna z vazby

Včera byla propuštěna i poslední vazebně stíhaná samolepková extremistka Michaela Dupová, podobně jako v případě Patrika Vondráka po složení kauce 400 000 Kč.

čtvrtek 23. prosince 2010

Milost

Komunistická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová dostala milost presidenta republiky a byla po necelých dvou letech propuštěna z vězení. Řadím se mezi ty, kteří jsou touto agraciací pobouřeni a pokládají ji za výsměch obětem procesu s Miladou Horákovou, jež tato dělnická prokurátorka pomohla dostat na šibenici.

V právním státě má milost pevné místo a jasně stanovený smysl: je to prostředek, jímž lze v případech hodných zvláštního zřetele dosáhnout odstranění nebo zmírnění tvrdosti zákona – nic víc a nic méně. Samozřejmým předpokladem její aplikace je, že příjemce milosti svým postojem k uloženému trestu a ke skutkům, za něž byl odsouzen, prokáže, že účelu trestu bylo již dosaženo. Právě to v případě Brožové-Polednové nenacházím: je-li její vztah ke zločinu, na němž participovala, takový, jaký naznačují její mediální výroky, pak jí milost neměla být v žádném případě udělena.

Zavřít více než pětaosmdesátiletého člověka do vězení je vždy kruté a lze to odůvodnit jen zcela mimořádnou závažností provinění, jehož se dopustil. Účast na několikanásobné justiční vraždě mezi taková provinění patří a trest za tento čin, jakkoli přišel opožděně, je ospravedlnitelný jak z hlediska práva, tak i morálně.

Co ospravedlnit nelze, je tato presidentská milost, udělená člověku, který svých zločinů a jejich obětí dokonce ani nelituje.

úterý 21. prosince 2010

Zimní rozjímání

Nerad se opakuji, ale toto by přece jen nemělo uniknout pozornosti mých čtenářů. Tedy mi promiňte.

Stalo se pátého března roku 2009. Místo: Městský soud v Praze. Věc: jednání o žalobě, jíž jsem se domáhal informací o minulosti soudců Vrchního soudu v Olomouci. Osoby: předsedkyně senátu JUDr. Karla Cháberová (KCh), já (TP). Přepisuji ze zvukového záznamu:

KCh: Ptám se pana žalobce, zda ke složení tohoto senátu má nějaké připomínky, případně zda vznáší námitku podjatosti?

TP: Paní předsedkyně, námitku podjatosti vůči žádnému konkrétnímu členu tohoto senátu nevznáším, pouze upozorňuji, že vzhledem k povaze věci, která je projednávána, může vzniknout zvláštní vztah u těch členů senátu, kteří případně sami byli k tomu datu členy Komunistické strany Československa.

KCh: K tomuto obecnému tvrzení nelze přihlížet. Soud vychází z konkrétních námitek podjatosti. Vzhledem k tomu, že žádný ze zde sedících členů senátu sám neshledal důvody proto, aby sám navrhl své vyloučení, takže ptám se znova, máte konkrétní námitku proti někomu konkrétnímu z nás tří?

TP: Nikoli.

Jak bystřejší čtenáři již asi tuší, jméno Karly Cháberové jsem nalezl na seznamu komunistických soudců, který mi dnes zaslal předseda Městského soudu v Praze.

Žaloba byla zamítnuta, stejně tak kasační stížnost proti ní (v senátu NSS byli dva exkomunisté, a ani oni necítili potřebu se vyloučit).

Může si člověk takových soudců vážit?

Jiní, pravda, dopadli ještě hůř. Třeba Vladimír Hučín, jehož žalobu proti vyhazovu z BISky projednával u tohoto soudu v r. 2002 senát ve složení Karla Cháberová, Slavomír Novák a Jaroslav Hubáček – tedy složený ze tří předlistopadových komunistů (rozsudek č. j. 38 Ca 489/2001-26). Hádejte, jak o žalobě rozhodli. Smíte jednou.

A ještě jedna kontrolní otázka: skutečně ještě věříte v nahodilé přidělování věcí jednotlivým senátům? Já ne; spíš to celé působí dojmem, že si česká justice s disidentem Hučínem vyřídila účty tak, jak je zvyklá a jak je jejímu personálnímu substrátu přirozené, tedy rázně a po bolševicku. A nebýt odvážného soudce Vojena Güttlera, nikdy už by se na to nepřišlo.

Zajímavý text na Jiném právu

Na Jiném právu se zamýšlí Vojtěch Šimíček nad ústavněprávními aspekty financování volebních kampaní a zejména možnosti jejich limitace.

Patrik Vondrák propuštěn z vazby

Nálepkový vrah Patrik Vondrák byl dnes propuštěn z vazby. Soud přijal kauci ve výši 400 000 Kč a písemný slib obžalovaného, že se další trestné činnosti po dobu svého pobytu na svobodě zdrží.

Michaela Dupová prozatím ve vazbě zůstává,

pondělí 20. prosince 2010

O citlivé duši soudcově aneb Zatloukat, zatloukat, zatloukat!

Jak mi sdělil Nejvyšší soud, z jeho cca 65 soudců se k členství v KSČ doznal jediný, Petr Hrachovec (shodou okolností jeden z nejlepších trestních soudců, které znám). Šestnáct dalších uvedlo, že v KSČ nebyli, a všichni ostatní se rozhodli o své minulosti mlčet.

Kojím se nadějí, že aspoň jeden z těch zbývajících padesáti členem KSČ nebyl, ale upřímně, moc šancí bych tomu nedával…

Lesk a bída českého FOIA aneb Pár poznámek ke stošestce

V minulých dnech jsem měl příležitost vyzkoušet si takříkajíc ve velkém fungování zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfZ), obdoby amerického FOIA neboli Freedom of Information Act. Celkem devadesát sedm žádostí o informace, které jsem musel v krátké době zadministrovat, ukázalo na celou řadu slabin InfZ v současném, od r. 2006 podstatně novelisovaném znění.

Procedura stanovená InfZ zůstává pro laické žadatele značně obtížná; je téměř nemožné, aby se laik dostal až k vyhovujícímu soudnímu rozsudku bez toho, že by aspoň jednou pochybil, přičemž nesmyslná přísnost procesu podle InfZ v řadě případů vrací žadatele do bodu nula, k nutnosti podat novou žádost.

Zákon zbytečně rozlišuje mezi dvěma druhy opravných prostředků, odvoláním a stížností, pro něž stanoví odlišný procesní režim i odlišné (a v obou případech nesmyslně krátké) lhůty. Toto rozlišování je arbitrární a nelogické: příkladmo pokud povinný subjekt žádost neodmítne, ale pouze odloží, je třeba vyčkat konce patnáctidenní lhůty a podat stížnost, nikoli odvolání. Podmínka marného uplynutí lhůty v § 16a odst. 1 písm. b) InfZ je vůbec nevhodná: jestliže povinný subjekt žadateli napíše, že mu informace neposkytne, není důvodu s opravným prostředkem dál otálet – zákon to přesto po žadateli vyžaduje. Naopak pokud jsou informace poskytnuty pouze částečně, na uplynutí lhůty se – opět nelogicky a inkonsistentně – čekat nemusí.

V zákoně rovněž chybí postup pro případ, kdy je poskytnutá informace nepravdivá. Nelze se ani odvolat, ani podat stížnost, a protože InfZ explicite nestanoví ani to, že poskytovat je třeba pravdivé a úplné informace, žadatel patrně neuspěje ani u soudu, ani u orgánů činných v trestním řízení. Lhát je dovoleno a je to beztrestné.

Další aspekt, který není v InfZ dobře ošetřen, je případ, že povinný subjekt nepostoupí opravný prostředek nadřízenému orgánu. Už samotné určení nadřízeného orgánu mívá rysy horroru (a liší se kupř. podle toho, je-li od obce vyžadována informace týkající se samostatné nebo přenesené působnosti), a protože žadatel neví a často ani nemůže snadno zjistit, zda povinný subjekt jeho opravný prostředek vůbec postoupil výš, neví, zda by měl brojit proti nečinnosti povinného subjektu podáním žaloby nebo proti nečinnosti nadřízeného orgánu správní stížností.

Absolutním legislativním flopem je pak postup při stanovení nákladů za poskytnutí informací. Pokud se žadateli tyto náklady zdají vysoké, může je buď zaplatit a následně vymáhat jejich část zpět u civilního soudu, anebo podat správní žalobu proti rozhodnutí o odložení žádosti (které je ale správné, ve skutečnosti by se mělo napadat rozhodnutí o stanovení nákladů, jenže to stávající výklad Mazancova senátu neumožňuje). Vůbec také není upravena situace, kdy jsou náklady sice stanoveny správně, ale žadatel je nemajetný a měl by proto mít právo získat informace za sníženou částku nebo zdarma.

Zkrátka, InfZ je zralý k další komplexní novelisaci. Jeho užitečnost je nesporná, ale praktické provedení budí značné rozpaky. A bude-li se novelisovat, možná by stálo za úvahu transponovat do českého práva i další související předpisy, zejména Government in the Sunshine Act, který by zajistil např. lepší veřejnou kontrolu nad dotacemi nebo postupem při ukládání sankcí za porušení právních předpisů.

Jen se obávám, že současná vláda si pod protikorupční politikou představuje spíš soubor povinně deklamovaných předvolebních frasí než něco, co by korupční praktiky mohlo reálně ztížit.

neděle 19. prosince 2010

čtvrtek 16. prosince 2010

A teď tu o hodnotové proměně společnosti!

V pozoruhodné epické šíři (resp. s mimořádnou dávkou žvanivosti) pojal vyrozumění, proč soud neposkytne údaje o minulosti soudců, místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 10 Radek Mařík.

Cituji:
Negativní vliv komunistické ideologie a případné angažovanosti soudců a prokurátorů v KSČ na tyto osoby byl od roku 1991 často přísně reflektován personální praxí justice, především však striktními dopady lustračního zákona. Na druhou stranu nelze vyloučit, že autentický prožitek z předlistopadové doby sehrál úlohu významné zpětné vazby a řadě soudců pomohl dosáhnout hlubšího pochopení hodnotové proměny společnosti a smyslu práva a spravedlnosti. Předpokládám, že mezi zodpovědnými mravně a odborně zdatnými soudci je právě řada těch, kteří autentickou zkušenost, třeba z formálního členství v KSČ, dokázali účinně přetavit v poučený a zodpovědný postoj soudce demokratického státu. S důvěrou veřejnosti v soudní systém si nelze zahrávat a takovou hodnotu poškodit účelovými spekulacemi a nespolehlivými závěry. Dobře víme, jak složitý proces s nejistými výsledky představuje získávání nezpochybnitelných dat z minulosti.
Tak jste se vyřečnil, a teď prosím ten seznam, pane místopředsedo!

středa 15. prosince 2010

Policie se vyšetřila

…a zjistila, že za říjnovou havárii Johnova služebního vozu může pouze řidič tramvaje. Místo aby národnímu velikánu spěchajícímu vyšetřit podivné blikající škatulky uhnul s cesty, sveřepě setrval se svým vozidlem na kolejích, takže Johnovu řidiči nezbylo než do tramvaje vrazit.

Ústavní činitel zůstal nezraněn, totéž se, bohužel, nedá říci o logice a spravedlnosti.

Je pozoruhodné, jak aktuální je dodnes můj 11 let starý text.

úterý 14. prosince 2010

Ústavní soud ustoupil od svého názoru ve věci prohlídek nebytových prostor

Nad intertemporálními účinky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 jsme se zamýšleli – už v červnu – zde. Nyní, vyslyšev volání policistů a státních zástupců, Ústavní soud svůj původní právní názor přehodnotil a vydal stanovisko, podle něhož má vyslovení neústavnosti prohlídky jiných prostor než obydlí v tomto nálezu účinky toliko ex nunc, resp. pro futuro.

Není divu, že tři soudci – a právě ti, které lze počítat mezi ty nejlepší z patnáctky ústavních soudců – proti tomuto názoru disentovali. Tento druh dodatečného zmírňování příliš radikálních rozhodnutí vede totiž k erosi postavení Ústavního soudu a k poškozování všeobecného vnímání jeho nezávislosti.

Souladné s ústavním řádem není to, co je pro orgány činné v trestním řízení výhodné, a nad důsledky svého počínání se plenum mělo dost času zamyslet předtím, než nyní korigovaný nález vydalo.

Zdrcující dopad může mít stanovisko do právního postavení osob, vůči nimž orgány státu postupovaly ústavně nekonformním způsobem v jiných situacích. Ústavní soud nyní judikoval, že neústavnost tohoto stavu je jejím vyslovením Ústavním soudem v jiné věci vlastně zhojena, takže tu máme další kopernikovský veletoč: Ústavní soud se z napravovatele protiústavního stavu stává jeho posvětitelem!

Perly z Prahy 1

Některé odpovědi soudů, proč mi nepošlou seznam svých komunistických soudců, jsou docela zábavné. Posuďme třeba toto dílo, které mi dnes dorazilo od Obvodního soudu pro Prahu 1.

A co takhle podat na devět výtečníků, kteří odmítli poskytnout údaje o své minulosti, kárnou žalobu?

pátek 10. prosince 2010

Konečně!

Na tento den jsem se těšil víc než rok: dnes poprvé jsem mohl uplatnit argumentaci proti absurdnímu výkladu stavění promlčecí doby podle ZOŠ (rozsudek, odvolání). Teď už jen zbývá, aby byl téhož názoru jako já i soud…!

čtvrtek 9. prosince 2010

V senátu NSS, který rozhodoval o stížnosti ve věci minulosti soudců, byli dva bývalí komunisté

Díky informaci Nejvyššího správního soudu vyšla najevo celkem neuvěřitelná věc: v senátu NSS, který zamítl mou kasační stížnost, seděl jeden předlistopadový komunista (předseda senátu Petr Průcha) a jeden kandidát vstupu do KSČ (Jaroslav Vlašín), aniž by cítili potřebu z projednávání věci se vyloučit. Já vím, universálně platné přísloví o drzém čele a poplužním dvoře… Samozřejmě se nestane nic, přestože v normálně fungujícím justičním systému by už měli na stole kárnou žalobu.

Příjemně mne překvapil naopak předseda soudu Josef Baxa, který, ač sám předlistopadovým kandidátem KSČ, proti rozsudku NSS veřejně vystoupil. Před tím člověkem smekám.

Soud zrušil zákaz pochodu brněnským Bronxem

Jak je zřejmé z údajů internetové úřední desky (1, 2), zákaz pochodu, o kterém jsme tu nedávno psali, byl Krajským soudem v Brně zrušen.

O oba rozsudky, které zatím patrně nejsou písemně vyhotoveny, jsem požádal podle InfZ.

Aktualisováno.
Další žalobu zveřejnila na svých stránkách Dělnická mládež.

Rozveselil mě citát z napadeného rozhodnutí brněnských úředníků: Pokud jde o datum, které si svolavatel zvolil pro konání oznámeného shromáždění, toto se shoduje s datem, kdy v posledních několika letech konala akce již zmíněná rozpuštěná Dělnická strana. Podle dostupných informací se dne 1. 5. 2008 uskutečnila v Praze demonstrace Dělnické strany a Národního odporu pod totožným názvem jako je v oznámení uveden účel shromáždění „Oslava svátku práce“. Dne 1. 5. 2009 v Brně proběhlo shromáždění Dělnické strany a jejích příznivců.

Příště tedy, milí extremisté, když budete chtít konat nějaké shromáždění, tak zásadně jindy a pod jiným názvem: příkladmo letní slunovrat by se mohl slavit v únoru pod názvem Dožínky!

Nemohu jinak a dosud neznámému autoru tohoto blábolu uděluji prosincového Osla měsíce za mimořádný výkon na poli českého práva. Blahopřeji!

středa 8. prosince 2010

Soudkyně Bártová není podjatá

Myslí si to minimálně ústavní soudce Musil, resp. ten z jeho asistentů, který třístránkové usnesení vytvořil.

Ne, že bych snad poté, co jsem se dozvěděl, který soudce zpravodaj podání dostal, očekával něco jiného, ale ignorantství Ústavního soudu mne přece jen uvedlo v úžas: je vůbec možné, že by právník s minimální orientací v ústavním právu mohl nevidět, nakolik se chování soudkyně Bártové vymyká domněnce o její nestrannosti, takže vyloučení pro podjatost je za dané situace jediným možným řešením?

Aktualisováno.
Zpráva ČTK. Pozoruhodná je fotografie s usmívajícími se obžalovanými: jen zvětšit a použít do náborového letáčku Vězeňské služby!

úterý 7. prosince 2010

Předběžná zpráva o totální neschopnosti

Udělal jsem opět tu samou chybu jako již několikrát a obrátil se se stížnosti na Úřad pro ochranu osobních údajů. Posuďte sami:

Oslovila mě společnost Intrum Justitia, s. r. o., s výzvou k úhradě pohledávky ve výši 5 820 Kč. Bližším rozborem se zjistilo, že pohledávka ve skutečnosti činí 1 626,80 Kč, se splatností 22. 3. 2006, zbytek je nesprávně kalkulovaný úrok z prodlení a nejrůznější náklady právního zastoupení a manipulační poplatky, které mají podobné inkasní společnosti ve zvyku – neoprávněně – vymáhat.

Faktura se týká bezdrátového připojení k Internetu a spor vznikl tak, že smluvní vztah s poskytovatelem, společností České radiokomunikace, a. s., byl ukončen dohodou, avšak poskytovatel mi vyúčtoval i poslední měsíc, kdy služba již nebyla využívána. Záležitost nebyla v zákonné roční lhůtě předložena ČTÚ, čímž spor skončil, protože pohledávka, i kdyby kdy existovala, se tím promlčela.

Když jsem na tuto skutečnost společnost Intrum zdvořile upozornil, dostal jsem následující neuvěřitelnou odpověď:
Děkuji Vám za informaci, bohužel musím konstatovat, že promlčením došlo k oslabení práva, nikoli k jeho zániku, proto jsme Vás zařadili do databáze neplatičů ze které čerpají informace finanční instituce v ČR.

Můžeme Vám nabídnout úhradu dluhu po spl. Po 500,- Kč od 20.12.2010, nebo úhradu jednorázové částky 2.400,- Kč do 30.12.2010, kde následně zbytek dluhu bude u nás vydobropisován. Dále Vám, na základě Vaší písemné žádosti, odešleme doklad o bezdlužnosti.
Okamžitě jsem tuto korespondenci přeposlal Úřadu pro ochranu osobních údajů a budu čekat, jak s mou stížností naloží: představa, že kdosi, navíc bez odpovídajícího rozsahu registrace, vede a dalším osobám poskytuje databasi neplatičů, kam zařazuje (dokonce čtyřnásobně) promlčené pohledávky, je fascinující; něco takového je možné jen v postkomunismu.

O tom, jak ÚOOÚ nic nevyšetří, budu informovat na tomto místě.

Aktualisováno.
Úřad překonal má všechna očekávání. Stížnost vyřídil takto:
UPOZORNĚNÍ: TOTO JE AUTOMATICKY GENEROVANÁ ODPOVĚĎ, PROSÍME NEODPOVÍDEJTE.
NOTICE: THIS IS AN AUTOMATICALLY GENERATED MESSAGE, PLEASE DO NOT REPLY.

        8. 12. 2010 07:55:48

Vaše podání ze dne: 7. 12. 2010 15:34:05 v obsahu zprávy: Stiznost podané na adresu el. podatelny - posta@uoou.cz

Nebylo z technických příčin přijato:

podání nepřijato - nečitelné

Odstraňte prosím příslušnou závadu a pokuste se o podání opakovaně

S pozdravem Kratochvílová Monika
Elektronický podpis zprávy byl, jak je u tohoto úřadu zvykem, neplatný.

Závadu neodstraním, žádná (minimálně na mé straně) není, spíš zajdu na Úřad osobně a co si o jeho výkonnosti a potřebnosti myslím, jim tam od plic vysvětlím.

Rozsudek a odvolání v případu "Pět let nejsou žádné průtahy"

Rozsudek a odvolání s námitkou podjatosti. Proč neudělím Ivanu Kratochvílovi prestižního Osla, jsem vysvětlil, takže se spokojím s konstatováním, že jen časová tíseň způsobila, že jsem se tentokrát v odvolání nepustil do rozborů týkajících se odlišnou rychlostí běžícího občanského a soudního času a politovaníhodně snížené schopnosti některých soudců vnímat realitu, event. vůbec užívat rozumu, jak v podobných případech pravidelně a obsáhle činím.

pondělí 6. prosince 2010

Děti s náramkem

Po odeznění mediální euforické vlny ohledně nápadu Zuzany Baudyšové nechat děti v zájmu jejich ochrany očipovat je tu další, slabší, ale o to záludnější varianta: nesejmutelný hlídací náramek.

Dokážu si živě představit, jakým ústrkům bude takové on-line monitorované dítě s náramkem vystaveno v kolektivu vrstevníků a jaká omezení tento výdobytek moderní techniky pro ně může představovat. Protože dítě je právně dítětem až do věku zletilosti, tedy zpravidla do 18 let, vzniká legitimní otázka, zda je tento způsob dozoru vůbec v souladu s právy dítěte, do nichž evidentně mimořádně invasivním způsobem zasahuje.

Téměř bych se klonil k názoru, že nikoliv.

To nám ten boj za otevřenost justice pěkně začíná…

Přiznávám, byl jsem naivní, když jsem se – a to i mediálně – domníval, že po úspěchu u Ústavního soudu postačí, když dílčí seznamy komunistických soudů, které mi budou přicházet, vždy jednou denně přepíšu na stránku kompilovaného seznamu. Půjde-li to dál tak, jak to začalo (viz aktualisované údaje na této stránce), nejméně polovina soudů žádné informace dobrovolně neposkytne, Ústavní soud-Ústavní nesoud, a to občas s odůvodněním, které svou arogancí vyráží dech.

Aktualisováno.
Další pěkný kousek mi přišel z Jihlavy:
ČR – Okresní soud v Jihlavě
587 26 Jihlava, třída Legionářů 9a

kontakt: tel. 567563207 nebo 567306895, fax 567563102, e-mail: VSova@osoud.jia.justice.cz

Spr. 1261/2010
V Jihlavě dne 7. prosince 2010

pan Tomáš Pecina

Věc – žádost o informaci o členství soudců Okresního soudu v Jihlavě v KSČ k 17. listopadu 1989

Vážený pane,

mám také k dispozici Vámi inzerovaný nález Ústavního soudu ČR označený sp. zn. I.ÚS 517/10. Současně, a to v souladu s tímto nálezem (viz bod č. 175), Vám sděluji, že v lednu roku 1990 byly všem soudcům předány do vlastních rukou jejich tzv. kádrové spisy a od té doby má soud jen personální spisy soudců, které obsahují výhradně údaje související s výkonem soudcovské funkce (jmenování, platové postupy, účast na profesních školeních atd.). Žádné údaje o politické příslušnosti ve spisových materiálech založených u soudu nejsou a to ani u soudců, ani u přísedících. Vedení soudu nemá žádné zákonné oprávnění takové informace získat a disponovat s nimi, přičemž daná informace se navíc nevztahuje k působnosti okresního soudu. Konečně, jak vyplývá z výše citovaného bodu ústavního nálezu, nebyla v daném řízení otázka dispozice s s předmětným údajem zatím plnohodnotně zodpovězena.

S tímto souvisí i další neméně důležitá věc, kdy z Vašeho dotazu vyplývá určité procesní nepochopení nálezu Ústavního soudu. Tento nález v úvodu popisuje konkrétní dosavadní řízení o žádosti o poskytnutí informace o členství soudců Vrchního soudu v Olomouci v KSČ žadateli. Ten se tedy nejprve obrátil na Vrchní soud v Olomouci, který poskytnutí informace odmítl. O stížnosti proti tomuto odmítnutí rozhodlo jako nadřízený správní orgán Ministerstvo spravedlnosti ČR rovněž zamítavě. Pak následovala žaloba u Městského soudu v Praze, která byla rovněž tímto soudem rozsudkem zamítnuta. Následovala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodoval o pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze a svým rozsudkem č.j. 3 As 10/2009-77 byla žadatelova kasační stížnost zamítnuta. A právě toto rozhodnutí (je rovněž volně k dispozici na příslušných internetových stránkách) zrušil svým nálezem Ústavní soud. Projednání žádosti se tedy znovu vrací před Nejvyšší správní soud, který v intencích ústavního nálezu znovu rozhodne. To ovšem znamená, že řízení pokračuje a zatím je nadále pravomocné, teda platné, zamítavé rozhodnutí Městského soudu v Praze, Ministerstva spravedlnosti ČR a Vrchního soudu v Olomouci. Rozhodně je mylné vykládat ústavní nález tak, že právo na informaci o členství soudců v KSČ je legitimně uplatnitelné u vedení jednotlivých soudů.

Snažil jsem se co možná nejstručněji a srozumitelně popsat aktuální stav a důvod, který mne vede věcně (odst. 1) a procesně (odst. 2) k tomu, že Vaši žádost odkládám, neboť jsou u zdejšího soudu požadovány informace, které se nevztahují k působnosti Okresního soudu v Jihlavě (§ 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím v platném znění). Přitom plně respektuji aktuální právní stav.

S pozdravem
JUDr. Vladimír Sova
předseda soudu
Srozumitelnosti nelze, pravda, nic vytknout: pan předseda mi jasně napsal, že na právní názor Ústavního soudu zvysoka kašle a bude si dál dělat, co uzná za vhodné.

Rozsudek vrchního soudu ve věci manželů Kolečkových

Rozsudek odvolacího soudu ve věci žaloby na ochranu osobnosti, jíž se manželé Kolečkovi z Karlových Varů domáhali satisfakce za zásah do užívacího práva k nájemnímu bytu, je značně stručný až strohý a oproti prvostupňovému rozhodnutí nepřináší nic nového, proto ho publikujeme pouze pro úplnost.

pátek 3. prosince 2010

Tuhá censura na Jiném právu nepolevuje

Bohumil Havel napsal na Jiné právo (zajímavý) článek o judikátu NSS k právu revisora použit proti černému pasažerovi násilí. Připsal jsem komentář, že tímto problémem jsem se zabýval už na svém blogu, kde jsme po delší diskusi nedospěli k jednoznačnému závěru, a připojil link, s tím, že nic jiného bych k problému stejně asi nenapsal.

Smůla: místní censoři komentář nepropustili; buď jsem na Jiném právu závadný já, nebo jakákoli zmínka o mém blogu.

Co se dá dělat, své komplexy si jiní právníci musejí vyřešit sami mezi sebou. Domníval jsem se, že tuto fasi už mají za sebou a dokážou být velkorysí. Mne naopak by ani nenapadlo, že bych snad vymazal komentář, jímž by někdo k postu na Paragraphu upozornil, že stejnou problematiku řešili už jinde, navíc pokud by šlo o link na objektivně zajímavou a cennou diskusi.

Seznam komunistických soudců

Průběžně akutalisovaný seznam komunistických soudců doplňovaný podle toho, jak mi jednotlivé odpovědi docházejí, jsem umístil na tuto adresu.

Česká justice v nedbalkách aneb První výmluvy

Právě jsem obdržel odpověď na první ze svých 98 žádostí o informace, které jsem ve středu večer rozeslal všem soudům v České republice (vyjma Vrchního soudu v Olomouci, kde by byla duplicitní):
Dobrý den, pane Pecina.

Vzhledem k mému krátkodobému působení ve vedení Okresního soudu v Uherském Hradišti mi nejsou známy Vámi požadované informace, a to ani z mé úřední činnosti. Budete-li na trvat na své žádosti, musím nahlédnout do osobních spisů soudců, kterých se Vámi požadované informace mohou dotýkat. A konečně si přečíst předmětný nález Ústavního soudu, neboť mediální obraz Vámi požadovaného zájmu je jedna věc a jeho skutečná obsahová a legitimní stránka věc druhá.

Mějte se pěkně.
Mgr. Hana Kurfiřtová, pověřená předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti
Přejeme tedy úspěšné pátrání a příjemnou četbu, jež se, obávám se, pro mnohé soudce vyrovná celkem slušnému hororu.

středa 1. prosince 2010

Pět let nejsou žádné průtahy!

Už jsem si na to téměř zvykl, takže překvapen bych byl spíš opačným výrokem: podle soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Ivana Kratochvíla nedocházelo v řízení o žalobě podané v prosinci 2005 k průtahům, přestože o ní není dodnes rozhodnuto ani v prvním stupni. Podle jeho kolegyně Šárky Henzlové k průtahům nedocházelo ani v řízení, kde žaloba byla podána v září 2004 a soud do dnešního dne nejenže nerozhodl, ale ještě ani nezahájil dokazování.

Jen díky rozumnosti odvolacích senátů Městského soudu v Praze, který bývá pravidelně opačného názoru, tyto případy nekončí před Ústavním soudem nebo ve Štrasburku.

Má vůbec smysl udělovat těmto pitomcům v taláru cenu Osel měsíce? Domnívám se, že nikoli: je to prostě normální, setrvalý stav, smutná visitka toho, jak daleko má česká justice k nezávislosti na exekutivě, což se ukazuje nejplastičtěji tehdy, když má soudce rozhodnout spor, v němž je jednou ze stran řízení jeho vlastní ministerstvo.

Blázen soudcem

Bývalému mladoboleslavskému soudci Pavlu Nagyovi, této živoucí ostudě české justice, byla podle informací Týdne omezena způsobilost k právním úkonům, takže mu trest za korupci prozatím nehrozí.

Něco podobného se ostatně dalo očekávat odpočátku: česká karikatura na justici přece nikoho ze svých řad spravedlnosti nevydá!

Několik poznámek k nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10

Podruhé v letošním roce rozhodoval Ústavní soud meritorně o ústavní stížnost ve věci žádosti o informace podle InfZ (poprvé se tak stalo v případě ústavní stížnosti Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti, směřující proti zákonnému zákazu poskytovat jiné než pravomocné rozsudky) a podruhé stížnosti vyhověl; znovu šlo o hard case a i tentokrát rozhodl Ústavní soud podle zásady in dubio pro libertate.