DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 30. listopadu 2010

Ústavní soud vyhověl stížnosti ve věci seznamu komunistických soudců

Téměř čtyřicetistránkový nález je k disposici zde.

Nejpodrobněji se věcí zabýval Český rozhlas: doporučuji zvlášť debatu s předsedou Soudcovské unie Tomášem Lichovníkem v Ozvěnách dne.

středa 24. listopadu 2010

Nechoďte mezi osoby multikulturního složení!

Nebo tam minimálně nechoďte na Prvního máje, zvlášť když, jak se píše v rozhodnutí, vaše osoba nedává záruky, že pochodu nebude zneužito k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů.

Kdybychom to vzali brutální zkratkou, dalo by se dovodit, že je nepřípustné každé shromáždění k oslavě Svátku práce, které se koná v místě s vyšší koncentrací romského ethnika, neboť by to mohlo být chápáno jako provokace. Tak to brněnští úředníci jistě nemysleli, byť výsledek bohužel právě k tomuto výkladu svádí.

Magistrát je nicméně z obliga, ve svém výtvoru se může opřít o judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně možnosti zkoumat skutečný účel shromáždění a nikoli pouze, jak výslovně stanoví zákon, účel oznámený. Tedy zkoumali, až vyzkoumali.

Díky, Nejvyšší správní soude, který ses v posledních dvou letech stal spásou a útočištěm všech intolerantních lidí v této zemi. Díky, pánové Passře, Mazanče, Camrdo a další, za váš jedinečný příspěvek demokracii!

Další zajímavý nález na obzoru

Kromě toho, že se (možná) dozvíme, proč se L. a L. nechtěli jmenovat L. a L., připravil Ústavní soud na příští týden další bonbonek ve formě vyhlášení nálezu sp. zn. I. ÚS 1783/10, jenž se zabývá velice podstatnou věcí, totiž právem stěžovatele na projednání jeho stížnosti ve správním řízení za situace, kdy je daná agenda – konkrétně ochrana osobních údajů – svěřena namísto soudu správnímu úřadu.

Správní soudy, včetně prvního senátu Nejvyššího správního soudu, dovodily, že je-li dané řízení vedeno ex officio, nemá stěžovatel právní nárok na jeho zahájení, a s jeho stížností jej poslaly ne přímo na lampárnu, ale velmi blízko: do řízení o ochraně osobnosti u civilního soudu.

Takový výklad je podle mého názoru vně ústavnosti: stěžovatel, do jehož právní sféry bylo zasaženo, tak sice není zcela zbaven práva na přístup k soudu, ale řízení, v němž bude o věci rozhodováno u správního úřadu, je vyňato z jeho disposiční sfery do té míry, že nemusí být ani zahajováno. Soud pak prostě může jeho žalobu zamítnout s tím, že příslušný orgán neshledal důvody pro intervenci a není proto dán základ nároku – nehledě na to, že odbornost civilních soudců v těchto odvětvích práva nebývá právě vysoká, na rozdíl od pracovníků správních úřadů, jež jsou specialisovány, tak jako v daném případě Úřad pro ochranu osobních údajů.

Dalším podobným případem je pojímání práva poškozených v trestním řízení. Ti podle současného výkladu, který dosud potvrzoval i Ústavní soud, nemají právní nárok na to, aby bylo zahájeno trestní řízení, a jejich právo na přezkum rozhodnutí státního zástupce se k soudu, vyjma Ústavního, vůbec nemůže dostat, neboť nejvyšší instancí je zde státní zastupitelství druhého stupně. Je to podobné: i když civilní soudy nejsou rozhodnutím, že k trestnému činu nedošlo, striktně vázány, opět je tu úsilí poškozeného vpravdě sisyfovské.

Vnese Ústavní soud světlo i do této otázky, minimálně obiter dictum?

pondělí 22. listopadu 2010

Dvojí metr

Nějak českým soudům přestávám rozumět: zatímco vytlačit ve vysoké rychlosti automobil z dálnice je pouhým pokusem o těžké ublížení na zdraví (oceněným pěti lety vězení), zapálit přízemní domek je pokusem o vraždu. Tady něco velmi zapáchá…

Josef Vondruška, další nevinná oběť české justice

Před dvěma lety jsme předpověděli právě ten výsledek soudního procesu s exbachařem Josefem Vondruškou, k němuž se nyní jeví průběh věcí nezadržitelně stáčet. Otázkou je, proč nemohl stejnou míru předvídavosti a obezřetnosti projevit odpočátku i státní zástupce.

Obžalovat Vondrušku byl čirý nerozum, a politicko-justiční blamáž, která se před námi nyní otevírá, byla jednoznačně předvídatelná a šlo se jí vyhnout.

čtvrtek 18. listopadu 2010

Rozsudek v procesu s představiteli oposice

Další ze serie politických procesů s představiteli oposice, s protistátní skupinou Vandas, Štepánek a spol., dospěl dnes k prvoinstančnímu rozsudku. O případu jsme na tomto blogu již psali a uvedli jsme i plné znění usnesení, jímž bylo toto bizarní trestní stíhání zahájeno.

pondělí 15. listopadu 2010

Pozvánka k Ústavnímu soudu

Nemáte-li lepší program, rozhodně byste si neměli 30. listopadu 2010 od 14.00 hod. nechat ujít vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve věci seznamu komunistických soudců, o který již čtvrtý rok marně usiluji a který mi obecné soudy s odkazem na ochranu soukromí těchto osob upírají.

Soudcem zpravodajem je Vojen Güttler.

Tisková zpráva.

neděle 14. listopadu 2010

Zajímavý nález Ústavního soudu

V pondělí 15. 11. 2010 vyhlásí III. senát Ústavního soudu nález ve věci, u níž lze vzhledem k jeho prejudikatuře pokládat za překvapivé, že se vůbec do fase meritorního projednání dostala. Jde o to, že likvidátorce písecké společnosti KMB nábytek s. r. o. v likvidaci neumožnil finanční úřad nahlížet do daňového spisu, což zažalovala, a Nejvyšší správní soud (druhý senát za předsednictví Vojtěcha Šimíčka) rozhodl, že v takovém případě bylo povinností účastníka řízení podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, nelze užít žalobu proti faktickému zásahu.

Vtip je ovšem v tom, že právo nahlížet do spisu je toliko procesní a jako takové je soudy mají ve zvyku ze samostatného přezkumu s použitím ustanovení § 70 písm. c) SŘS vylučovat (usnesení o kompetenční výluce se pro svou snadnost těší u českých soudů mimořádné oblibě: sám mám v archivu už asi šest takových, vesměs později zrušených). Žadatel o nahlížení se tak může dostat do složité situace, kdy tím, že nemá přístup do správních spisů, nemůže řádně hájit svá práva, a soudy jej odkazují až na opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí – správní žalobu, přičemž mu ovšem nemusí být zřejmé, zda by taková žaloba obstála a není pouhým plýtváním časem a prostředky, a správní rozhodnutí je mezitím pravomocné, což nezřídka může znamenat např. i likvidaci jeho podnikání. Vedle toho mohou vzniknout situace, že spis se týká řízení, jež v žalovatelné rozhodnutí ani nevyústí, a pak účastníku zbudou opravdu jen oči pro pláč.

Výsledkem je začarovaný kruh, který může – a nemusí – v pondělí rozetnout Ústavní soud.

Aktualisováno.
Protože Ústavní soud tuto ústavní stížnost zamítl, a to s odůvodněním, které judikaturu nikam neposouvá, ba svědčí o nevelké míře porozumění, o co vlastně stěžovatelce šlo, na straně třetího senátu ÚS, začarovaný kruh zůstává pro tuto chvíli nerozetnut.

sobota 13. listopadu 2010

Patrik Vondrák podal dvě ústavní stížnosti

Pro úplnost zveřejňujeme dvě ústavní stížnosti, jimiž Patrik Vondrák brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve své věci:
  1. ústavní stížnost proti vazbě
  2. ústavní stížnost proti rozhodnutí o námitce podjatosti

čtvrtek 11. listopadu 2010

Je přirovnání procesu Dupová-Vondrák k Procesu H skutečně nemístné?

Pokud kdy bylo, postupně být přestává.

Ti, kteří pochybují, nechť laskavě posoudí následující pasáž z nejnovějšího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 o důvodech, proč musí i po roce zůstat Michaela Dupová ve vazbě:
Pokud jde o obžalovanou M. Dupovou, soud opakovaně konstatuje, že pravdivost a upřímnost jejích prohlášení v písemném slibu dalšího řádného života v konfrontaci s tím, že udržuje kontakty s osobami, které se angažují na straně pravicového extremismu, je značně nevěrohodná. Tvrzení obžalované, že se od této scény myšlenkově distancovala a je připravena s ní zpřetrhat veškeré kontakty se pak jeví jako zcela účelové a nepravdivé. Jako alibistické prohlášení obžalované soud hodnotí to, že ve vazbě nemá možnost navazovat nová přátelství. Přitom je třeba poukázat na to, že nejen že přijímá korespondenci od takovýchto osob, ale i sama jako první tyto osoby kontaktuje. Pokud jde o návrh na stanovení dohledu probačního úředníka, má soud i nadále za to, že ani tento institut nemůže nahradit vazbu obžalované dle § 67 písm. c) tr. řádu. Z důvodu již uvedených výše by stanovení probačního dohledu bylo formálním opatřením, které by nemělo žádný kontrolovatelný vliv na chování obžalované v kontextu k okolnostem projednávané trestné činnosti.
A ještě, proč musí ve vazbě zůstat Patrik Vondrák:
Pokud jde o obžalovaného P. Vondráka, i v jeho případě soud konstatuje, že z jeho jednání v předchozí době, z jeho angažovanosti při propagaci hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásání národnostní a rasové zášti vůči jiné skupině lidí, lze dovodit důvodnou obavu z toho, že v takovéto činnosti, pro kterou nyní stojí před soudem, bude pokračovat, respektive ji opakovat. Vzhledem k osobě obžalovaného, okolnostem případu a výše uvedeným skutečnostem, kdy je nutno vzít v úvahu, že obžalovaný patří k čelným a nejaktivnějším představitelům hnutí Národní odpor, považuje soud vazbu z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu i nadále za důvodnou. Instituty navrhované obžalovaným jako náhrada vazby, tedy jeho písemný slib, stanovení dohledu probačního úředníka a přijetí nabídky peněžité záruky ve výši 250.000,- Kč, považuje soud za zcela nedostatečné k tomu, aby vazbu obžalovaného mohly nahradit. Znovu soud konstatuje, že takového rozhodnutí učinil na základě znalosti osobního profilu obžalovaného a okolností případu, svědčících o závažnosti jednání obžalovaného, který se obklopuje osobami a předměty oslavujícími hitlerovské Německo a vyznává a propaguje ideje pravicového extremismu.
Nevěda, co ti dva skutečně spáchali. člověk by si z takového usnesení dovodil, že museli vyvraždit polovinu Chánova, když je nyní tak samozřejmá nutnost vést jejich stíhání vazebně…

Aktualisováno.

A komu by snad tyto ukázky nestačily, může si přečíst protokol z posledního hlavního líčení. Dozví se z něj třeba to, jak v Jihlavě policie prověřila 15 pořadatelů a poté sdělila přítomnému magistrátnímu úředníkovi, že dvě z těchto osob jsou závadové a doporučila mu proto shromáždění rozpustit, což se vzápětí skutečně stalo.

Jakým právem policie takovou databasi závadových osob vede a kdo všechno se do ní může dostat, se ovšem nedozvíme; Úřad pro ochranu osobních údajů to přirozeně také zajímat nebude, ten má momentálně plné ruce práce se zakazováním Google Street View a s persekucí Stanislava Pence, který měl drzost zveřejnit archivní materiály StB.

Tak tahle, prosím, vypadá demokratická Česká republika v roce 2010!

Pavel Kučera zůstane soudcem

Jak toho dosáhl? Jednoduše: na funkci soudce resignoval.

O českém legislativním Sherwoodu píši zvláštní seriál, ale něco tak hrůzostrašného jako shora zmíněný Kučerův paradox jsem dosud neměl příležitost popsat. Trik funguje sice jen tři měsíce, ale po nedávné kontroversi ohledně nekandidovatelnosti soudců na úřad ombudsmana je to další případ, kdy se ustanovení § 95 odst 2 zákona o soudech a soudcích ukazuje, mírně řečeno, nedomyšleným.

Presidentův mluvčí proti politickým procesům

Jak informuje Nautilus, vlna odporu proti politickým procesům s tzv. pravicovými extremisty získala podporu z poněkud nečekané strany: současnému dění v této oblasti se věnuje Lukáš Petřík, který dal na Parlamentních listech prostor Klausovu mluvčímu Petru Hájkovi a politologu Miroslavu Marešovi. Ti oba před důsledky honu na pravicové extremisty varují (což konstatuji s douškou, že druhý jmenovaný ovšem sám tuto Pandořinu skříňku předtím, než mentálně dospěl, pomohl otevřít). Nahlas se začíná uvažovat o možnosti, že by do hry mohla zasáhnout presidentská milost.

To by do jisté míry vyřešilo problém státu s mezinárodní ostudou i s otázkou náhrady způsobené újmy [nárok na ni v případě akceptace presidentské milosti podle § 10 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. b) ZOŠ zaniká – což je mimochodem ustanovení vadné jak gramaticky, užívajíc nesprávného přechodníku, tak pochybné právně, protože fakt abolice nebo agraciace nemusí ještě nutně znamenat, že trestní řízení bylo vedeno právem, ba právě naopak nezřídka naznačuje, že tomu tak nebylo].

Aktualisováno.
Na charakteristické úrovni a ad personam na článek v Parlamentních listech reaguje Věra Tydlitátová.

úterý 9. listopadu 2010

Má revisor právo zadržet cestujícího?

Nejvyšší správní soud v senátě složeném z Josefa Baxy, Zdeňka Kühna a Lenky Kaniové (kdo byl soudcem zpravodajem, NSS ve svých rozhodnutích cudně smlčuje, a na rozdíl od judikatury Ústavního soudu se to nedá zjistit ani z database rozhodnutí; např. zde bych to skutečně rád věděl) na tuto otázku odpověděl v rozsudku č. j. 1 As 34/2010-73 kladně, a to s odvoláním na občanskoprávní institut nutné obrany, pod jehož ochranou revisor, bránící majetková práva svého zaměstnavatele, vůči cestujícímu zasahuje a v případě nezbytí při tom užívá i násilí.

Je to odvážné a dobře odůvodněné rozhodnutí, byť lze těžko předpovědět, uspěje-li u Ústavního soudu. Jeho ústavněprávní kontext a konotace jsou daleko širší a netýkají se jen jedné potyčky před plzeňským pivovarem.

Třebaže bych subjektivně rád názoru NSS přisvědčil, mám s tím ve světle ústavního práva docela podstatný problém.

Rozsudek NSS se opomněl vypořádat s ustanovením § 76 odst. 2 TrŘ upravujícím citizen's arrest, právo každého zadržet pachatele trestného činu. Stěžejní otázkou je, zda lze toto ustanovení vykládat striktně a contrario a dovodit, že v jiných případech je občanské zadržení nepřípustné, anebo zda je mu možno rozumět tak, že v případě naplnění hypothesy § 76 odst. 2 TrŘ je zadržení souladné s právem i bez toho, že by existovaly podmínky nutné obrany nebo krajní nouze (byť ty jsou i zde implikovány). V tomto smyslu je tedy odůvodnění rozsudku nedostatečné, a lze se jen dohadovat, zda soudci toto ustanovení trestního řádu neznají, anebo se jim jen takříkajíc nehodilo do krámu a proto se rozhodli je ignorovat.

Ačkoli je o mně známo, že mám pro široce chápanou nutnou obranu pochopení, a hrozí tedy, že budu nařčen z názorové inkonsistence, přesto jsem se nakonec, u vědomí zásady in dubio pro libertate, přiklonil na opačnou stranu než Nejvyšší správní soud.

Osobní svoboda, právo volného pohybu, je příliš cennou hodnotou, než aby bylo možno dovolit každému, aby ji na základě svého právního názoru o vzniku podmínek nutné obrany nebo krajní nouze omezoval. Nenastavíme-li mez, která musí být pro občanské zadržení překročena, dostatečně vysoko (tak jako činí § 76 odst. 2 TrŘ), hrozí, že do tohoto základního práva bude zasahováno rutinně i kvůli banalitám, a násilné střety mezi občany z takových konfliktů vznikající budou pak těžko řešitelné, ať v přestupkovém nebo v trestním řízení, protože právo užít násilí bude odvislé od právního posouzení věci, jež je však v takovém okamžiku nutně subjektivní.

Ponechme proto právo zadržet jinou osobu než pachatele trestného činu na tom, kdo má na takové jednání monopol, tzn. na policii.

pátek 5. listopadu 2010

Osel měsíce do Ústí nad Labem

Po dvouměsíčním půstu zde máme dalšího Osla: za kreativní výklad, který senát Krajského soudu v Ústí nad Labem ve složení Dagmar Štullerová (ta byla předsedkyní senátu, proto obdrží uši ve zvláštní prodloužené úpravě), Václav Trajer a Iva Kaňáková použil k tomu, aby zamítl zcela zjevně důvodnou volební stížnost Petra Kotába (ano, toho Petra Kotába z Dělnické strany). Novinová zpráva je zde, samotné usnesení (převzaté z infoDesky, odkud zanedlouho zmizí) tady.

Výklad krajského soudu o tom, že zákon o komunálních volbách vést nečestnou volební kampaň nezakazuje, je ukázkou toho nejhoršího, co česká justice produkuje: ano, nezakazuje, ano, měl by, ale pořád je tu ještě čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, a čl. 5 Ústavy, jenž garantuje, jinými slovy a na obecnější úrovni, to samé: nelze mít přitom rozumných pochybností, že výklad volebního zákona provedený ústeckými osly v talárech je v extremním nesouladu nejen s podmínkou ochrany svobodné soutěže politických sil, ale i se zdravým rozumem.

Anebo že by to bylo jinak, a skutečným důvodem zamítnutí byla osoba navrhovatele? Ale nebuďme paranoidní, české soudnictví je přece na exekutivě naprosto nezávislé!

úterý 2. listopadu 2010

První rozsudek ve věci manželů Kolečkových potvrzen

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchVrchní soud v Praze dnes – vyjma výroku o nákladech řízení – potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ve věci manželů Kolečkových z Karlových Varů. Pan Oldřich Kolečko tak definitivně za příkoří, které jemu a jeho dnes již nežijící manželce Květě Kolečkové působil pronajimatel Štefan Orth ve snaze vyhnout se povinnosti zajistit náhradní byt, jak byl podle soudního rozsudku povinen, získal nárok na relutární satisfakci ve výši 75 tisíc korun a právo na plnou náhradu nákladů řízení; v nákladovém výroku vrchní soud prvoinstanční verdikt změnil ve prospěch žalobce.

Je to důležité dílčí vítězství a důkaz, že i v České republice se protiprávní jednání občas nevyplácí; jen mám obavy, aby nešlo o pouhou výjimku potvrzující pravidlo.

Další řízení v tomto sporu, o náhradu téměř půlmilionové škody na bytovém zařízení, probíhá u Okresního soudu v Karlových Varech.