Přituhuje

Podle zprávy ČTK po hlavním líčení s (nepřítomnými) politiky Dělnické strany řekl státní zástupce Jan Lata: Znalec dnes jasně prohlásil, že výroky jsou již za hranou ethiky. Společnost je v žádném případě nemůže tolerovat.

Ergo co je neethické, je i trestné – minimálně jestliže jde o výrok představitele protisystémové oposice.

Ústavní stížnost o přístupu obhajoby k odposlechům zamítnuta

Naplnilo se moje očekávání a ústavní stížnost ohledně odposlechů byla zamítnuta: monopolní přístup k odposlechům budou mít tak i nadále policie a státní zástupce, kteří sami vyberou, které z nich předloží jako důkaz soudu.

Aktualisováno.
Nález byl publikován.

Tak ta byla přísná!

Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/09 Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení zákona o soudech a soudcích, které soudcům zakazuje působit ve správních a soudních řízeních, vyjma speciálního případu, jako obecní zmocněnci. Případ se týká soudce Krajského soudu v Brně Miroslava Nováka, který přijal od několika osob plnou moc, aby nahlédl – u téhož soudu – do spisu v civilním řízení, za což byl nepravomocně kárně postižen důtkou.

Nález je odůvodněn poměrně podrobně a podle mého názoru i pečlivě a relativně přesvědčivě, a to přesto, že argumentace navrhovatele byla silná: zjednodušeně řečeno, že soudce bez taláru je občan jako každý jiný a je nedůvodné jeho oprávnění v řízeních, v nichž jako soudce nepůsobí, oproti jiným osobám omezovat. Ostatně, dodáváme, obecným zmocněncem může být kdokoli, president, senátor, poslanec, policista, úředník…

Ústavní soud provedl v §§ 34–39 nálezu test proporcionality a dospěl k závěru, že zákonné omezení v tomto testu obstojí, což dále podpořil obsáhlými citacemi z prejudikatury.

Určitá pochybnost však zůstává, a to s ohledem na to, jak restriktivně Ústavní soud v jiných případech přistupuje k zásahům odůvodňovaným nutností ochrany soudcovské nezávislosti, např. pokud jde o námitku podjatosti zdůvodněnou někdejším politickým engagement soudce: typicky, bývalý komunistický soudce, který soudí bývalého disidenta, není podle Ústavního soudu podjatý a při svém rozhodování je zcela nestranný a nezávislý. Zásada stejného metru by vyžadovala, aby vyšší citlivost v této oblasti promítl Ústavní soud i do nových rozhodnutí v podobných případech.

ÚOOÚ rides again

Poté, co Igor Němec (podle mého skromného mínění jeden z největších, authentických a originálních pitomců v české politice) před osmi lety zachránil Prahu před povodněmi, zaměřil svůj osobitý talent do oblasti ochrany osobních údajů. Ne snad, že by o thematu něco věděl, ale po trapasu s povodněmi byl svou stranou (ODS) odsunut na místo předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v přesvědčení, že tam snad nemůže nic zkazit.

Nová trafika sice Němcovi dává méně prostoru k vyniknutí než post pražského primátora, nicméně výstupy jeho pracovní činnosti stojí za pozornost: nejnověji ÚOOÚ odmítl registrovat společnost Google jako zpracovatele osobních údajů a zakázal jí snímkovat česká města pro Street View s odůvodněním, že kamery jejich automobilů jsou umístěny příliš vysoko, takže vidí přes plot.

To je jistě dobrý důvod k zákazu; jedinou otázkou nyní je, kdy ÚOOÚ zakáže patrové autobusy, ve kterých cestující sedí ještě cca o půl metru výš. Posledním aktem Úřadu před nedobrovolným pensionováním jeho předsedy by pak mohl být úplný zákaz leteckého provozu a přeletů družic nad Českou republikou.

Pozvánka k Ústavnímu soudu

Dne 29. září 2010 vyhlásí třetí senát Ústavního soudu nález ve věci, o které jsme referovali vloni v prosinci.

Předpokládám, že hlasování bude těsné, ale pokud Ústavní soud vyhoví, bude to znamenat nejen významný judikatorní posun ve prospěch práva na efektivní obhajobu, ale – odpustíte-li mi ryze osobní poznámku – první případ, kdy se mi podaří uspět s ústavní stížností více než jednou během téhož kalendářního roku. Přiznám se, že dosavadní roční periodicita (5× po sobě, od r. 2004 do r. 2009) mne dost frustrovala a nutila mne pochybovat, zda se vůbec v právu něco nového učím.

Aktualisováno.
Tisková zpráva.

Pozvánka do Brna

Všem čtenářům tohoto blogu doporučuji návštěvu hlavního líčení s další protistátní skupinou vedenou Tomášem Vandasem, bývalým předsedou rozpuštěné Dělnické strany, které se koná 30. září 2010 od 12.30 hod. u Městského soudu v Brně, v jednací síni č. 2 v přízemí.

Trestná činnost obžalovaných je závažná a rozsáhlá: kupř. Michaela Dupová je stíhána za to, že při projevu dne 1. 5. 2009 v Brně na náměstí Svobody řekla: …ve vašich očích vidím odhodlání, odhodlání bojovat za naši Evropu do poslední kapky krve, a proto už není jen prázdnou frasí «Evropo povstaň!», protože teď my a naše Evropa povstáváme jako Fénix z popela za společnou budoucnost, za společnou Evropu. Odpor!.

Tímto výrokem se Dupová podle orgánů činných v trestním řízení dopustila trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 TrZ, za což jí hrozí jeden rok až pět let vězení. Protože je souběžně stíhána za lepení samolepek (což je závažnější zločin s trestní sazbou od tří do osmi let), lze očekávat, že jí soudy uloží souhrnný trest mezi pěti a sedmi lety.

Nepište extremistům do vězení, uškodíte jim!

Docela šokující usnesení bylo doručeno ve věci samolepkových zločinců Patrika Vondráka a Michaely Dupové. Městský soud jím zamítl Vondrákovu stížnost a naopak stížnost státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňky Galkové proti propuštění Dupové shledal důvodnou.

Dozvíme se například, že obžalovaná Dupová nemůže být propuštěna z vazby, protože udržuje kontakt s několika desítkami osob, jež se exponují na scéně pravicového extremismu, a že z vazby obdržela korespondenci celkem od 30 osob a sama odeslala dopisy 42 osobám.

Takovýto postoj obžalované Dupové, pokračuje městský soud, svědčí o tom, že obžalovaná se nadále aktivně zapojuje do společnosti, která ji přivedla až do současné situace. Nelze popřít oprávněnost tvrzení obžalované Dupové, že právní systém České republiky jí umožňuje z vazby korespondovat s kýmkoli, musí však počítat s tím, že takovéto počínání může sehrát svou roli při rozhodování o dalším trvání vazby. Pustit ji proto nemůžeme: co kdyby zase někde něco nalepila!

Výživné jsou rovněž pasáže, ve kterých soud rekapituluje části stížnosti Galkové, např. jak se obžalovaná nedostatečně distancovala od lidí, kteří vylepují samolepky požadující její propuštění.

Pro úplnost zveřejňujeme také usnesení o tom, že soudkyně Věra Bártová není podjatá, přestože před minulým hlavním líčením, přesně ve stylu procesů s Plastiky, nechala naplnit soudní síň policisty v civilu a občanskými aktivisty, takže se do ní nevešli ani rodinní příslušníci obžalovaných.

Pimprlové divadlo na náměstí Hrdinů aneb Vrána vráně II

Nebyl jsem tam, avšak základní fakta se dají vyčíst z mediální reflexe případu: úhlavní justiční mafián Pavel Kučera byl dnes nepravomocně zbaven taláru za to, že se pokoušel ovlivnit trestní stíhání někdejšího vicepremiera Jiřího Čunka.

Načasování mnoho měsíců se vlekoucího kárného řízení nemohlo být podařenější: veřejnost bude uchlácholena tím, jak nekompromisně justice se svým člověkem zatočila, a ve skutečnosti se nestane vůbec nic, protože než stačí zasednout odvolací kárný senát, řízení bude z důvodu zániku soudcovské funkce kvůli věku obviněného zastaveno.

Převrat v anonymisaci soudních rozhodnutí aneb Pohádka o červené K.

Nového vrchodu doznala anonymisační praxe Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 3 Tdo 465/2010: anonymisována jsou v něm i jména osob zjevně smyšlených.

Je to jistě správné rozhodnutí: přece nelze připustit, aby byl někdo diskriminován a vystaven risiku osobnostní újmy jen proto, že neexistuje!

(Zdroj: Malý čtenář)

Vrána vráně aneb Něco mu tam napiš, troubovi

O případu loketského exekutora Milan Dvořáka, jenž se jen tak nemíní vzdát neoprávněně inkasované stotisícové odměny za exekuci, kterou fakticky neprovedl, protože povinný a oprávněný věc urovnali smírně, jsme na tomto blogu již psali.

Nyní se k věci vyjádřila Exekutorská komora, a nepřekvapila: exekutor se ničeho špatného nedopustil, protože musel čekat na vyjádření povinného, a odpovídat na dotazy účastníků řízení není přece jeho povinnost. Fakt, že předmětné vyjádření obdržel exekutor už osm dnů po podání námitek a spis si přesto ponechal další téměř tři měsíce, tento skvostně fungující samosprávný orgán pominul.

Povinný nyní podává novou stížnost a zároveň se od státu za obludné průtahy domáhá peněžité satisfakce.

Zavřete je, až zčernají!

Že lid obecný si libuje v představě drakonických, exemplárních trestů, je známou věcí; když už nám Rada Evropy nedovolí lámat odsouzence před popravou v kole (ba dokonce i obnovení trestu smrti se jí jaksi nezdá), vynahradíme si to aspoň maximální možnou kriminalisací mladistvých.

České noviny uveřejnily anketní otázku Měli by být mladí vrazi doživotně izolováni od společnosti?, a obdržely tento výsledek: 84% Ano, všichni – 12% Jen ti nejvíc nebezpeční – 3% Ne.

To přece jen vyráží dech: zatímco dospělý vrah může dostat za vraždu doživotí jen ve zvláštním případě (kvalifikovaná skutková podstata podle § 140 odst. 3 TrZ) a nejvyšší výměra, kterou lze uložit mladistvému, je deset let vězení, nějakých pět šestin respondentů se domnívá, že doživotní detencí by měli být potrestáni všichni vrazi, které nelze pro jejich nízký věk postavit před soud. A zatímco normální vrah jde po odpykání trestu domů, dětský pachatel bude odborně zkoumán a propuštěn až tehdy, kdy podle názoru expertů nebude pro společnost představovat ohrožení.

Tento systém je nebezpečnou kombinací populismu s pokrytectvím. Nebylo by daleko poctivější snížit hranici trestní odpovědnosti po vzoru některých států common law např. na tři roky věku?