DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 27. července 2010

Muchova (právní) epopej neboli Když úřad není podjatý

Přiznám se, že z mediálních informací o průběhu sporu ohledně umístění Muchovy Slovanské epopeje nejsem vůbec moudrý, avšak připadá mi skandální, že předběžné opatření (nebo je to snad rozhodnutí o obnovení pokojného stavu podle § 5 ObčZ?) nařizuje úřad města, jemuž z vystavování díla plynou nemalé roční příjmy.

Praxe, podle které orgány obce mohou bez omezení rozhodovat v řízeních, jejichž účastníkem je tato obec – a tak si například obce samy vydávají stavební povolení – se tu dostává do zvlášť absurdní polohy. Teď už jen zbývá, aby Úřad městské části Praha 7 rozhodl o okamžitém převozu Epopeje z Moravského Krumlova do Prahy!

Když úředník lže, až se mu od klávesnice práší, aneb Osel měsíce na ministerstvo spravedlnosti

Oceněným dílem je toto vyjádření autorky Žofie Benické, úřednice ministerstva spravedlnosti.

Tvrzení, že délka řízení, které trvá 4 roky a 7 měsíců, není nepřiměřená, bychom dekorované Oslici snad ještě prominuli – přestože je nehorázné – ale stěží lze přejít mlčením fakt, že ve skutečnosti toto řízení trvá už 5 let a 1 měsíc (ano, uznávám, právníci jsou právníky proto, že jim na střední škole nešla mathematika, ovšem sunt denique fines) a už vůbec ne citaci z nálezu Ústavního soudu, která v něm prostě a jednoduše není a jedná se toliko o zbožné přání autorčino.

Je opravdu potřeba, aby státní úředník za naše peníze a v pracovní době lhal?

Cenu s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů si laureátka může vyzvednout na adrese tohoto blogu.

sobota 24. července 2010

Ohledání místa činu

Každý trestný čin je potřeba řádně zdokumentovat. A pokud jde o trestný čin extremistický, může se stát, že i dokumentace je – taková zvláštní: 1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část.

středa 21. července 2010

Jak brojit proti nečinnému exekutorovi?

Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. II. ÚS 2040/10, se lze v případě, že exekutor nekoná – v daném případě proto, že inkasoval přes sto tisíc za exekuci a své rozhodnutí o stanovení výše jejích nákladů nemíní nechat přezkoumat soudem (viz ústavní stížnost) – domáhat určení lhůty k provedení procesního úkonu, tzn. aplikovat vůči exekutorovi analogicky instrument zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích.

Zajímavý nápad, otázkou ovšem je, zda exekutor toto podání soudu vůbec v zákonné pětidenní lhůtě postoupí. Na druhou stranu bude usnesení o určení lhůty exekučním titulem a tak se může stát, že exekutor nakonec skončí v exekuci – což je řešení, jež shledávám, přiznám se, neotřelým a značně atraktivním.

neděle 18. července 2010

Nová pravomoc české policie

Policie České republiky si v souvislosti se zostřujícím se bojem proti extremismu přisvojila novou, zákonem o PČR nepředvídanou pravomoc: zakazovat internetové stránky.

Příznivé je, že policista o censurní zásah zatím jen zdvořile žádá; jen se obávám, že kdo nevyhoví, toho pak nezdvořile zavře.

čtvrtek 15. července 2010

Začalo hlavní líčení s protistátním spikleneckým centrem, skupinou Michaely Dupové a Patrika Vondráka

U Obvodního soudu pro Prahu 1 měl dnes začít jeden z nejmonstrosnějších polistopadových politických procesů, v němž je osm obžalovaných stíháno za tak bizarní a arkánní obvinění jako je lepení nálepek s nápisem Národní odpor nebo organisace rozpuštěného pochodu k uctění obětí 2. světové války v Jihlavě (podrobněji jsme o obžalobě psali zde).

Soud, jak bývá jeho zvykem, pochybil při doručování předvolání, takže hlavní líčení bylo odročeno na 18. srpen, přesto však už z dnešního hlavního líčení bylo jasné, na čí straně nestranný senát stojí; paralela s procesem s Plastiky, jak je popsána ve stížnosti jednoho z obžalovaných, je, myslím, dostatečně výmluvná.

sobota 3. července 2010

Příběhy z legislativního Sherwoodu III

Před půldruhým rokem jsem napsal: Český právní řád připomíná temnou sluj, z níž se čas od času ozve tajuplný skřek nebo vyletí vyplašený netopýr. Zkoumat jeho vnitřní prostory vyžaduje jedince mimořádně otrlého: zkušeného a dobře vyzbrojeného legislativního speleologa.

Dnes se do jedné takové sluje spustíme, abychom prozkoumali thema tak výjimečné, že nad pouhou možností, že by bylo examinátorem zvoleno ke zkoušce, nabývá pleť každého adepta právnické profese mocně nezdravého odstínu a nešťastníku počínají samovolně drkotat zuby. Ano, řeč bude o nejstrašnější ze saní obývajících podsvětí právního řádu této země, o počítání času.

Svatý Augustin o čase napsal: Quid est ergo tempus? Si nemo ex me quaerat, scio, si quaerenti explicare velim, nescio. Totéž platí i o jeho počítání: už-už si myslíme, že umíme lhůty a doby správně spočítat, tak aby klientům nevznikla újma pozdním úkonem, a ejhle, přijde obálka a z ní vypadne usnesení, jímž soud za ryčné verbální gestikulace naše podání odmítá jako opožděné, a nás čeká pár krušných chvilek s klientem, z něhož musíme v lepším případě vymámit plnou moc pro ústavní stížnost, v horším pak odpuštění, neboť tím, kdo se zmýlil, jsme byli my.

První zvláštností je, že počítání času není v právních předpisech upraveno jednotně. Nemusel by to být nutně zákon č. x/y Sb. o počítání času, úplně by stačilo, kdyby předpisy o této otázce mlčely, případně odkazovaly tam, kam se sluší, tedy na občanský zákoník.

Tak tomu ale není, naopak, v této zemi má každý cti dbalý autor zákonné předlohy nezvladatelnou touhu začlenit do svého návrhu pokud možno komplexní, nejraději od standardu subtilně se lišící úpravu. Nepřekvapí, že zvláštní úpravu obsahuje zákoník práce, tento nejkomplexnější z předpisů a v pravém smyslu code Napoléon, anebo trestní zákoník, ovšem marginální rubriku Počítání času najdeme např. také ve služebním zákoně, v zákoně o nemocenském pojištění nebo v zákoně o ochraně utajovaných informací. Proč, když úprava je stejně identická s tím, co stanoví ObčZ? Jsou věci mezi nebem a zemí, milý Horatio…

Nejdůležitější jsou ovšem ty drobné rozdíly, the little differences, jak vysvětluje gangster Vincent Vega svému parťákovi ve filmu Pulp Fiction.

Tak například zákon o Ústavním soudu stanoví běh lhůty k podání ústavní stížnosti jinak než celý zbytek korpusu práva, takže šedesátidenní lhůta má ve skutečnosti jen 59 dnů, což mnozí advokátští elévové zjišťují methodou pokus-omyl na svých klientech.

Anebo tzv. hmotněprávní a procesní lhůty. Zatímco už 200 let, od vynálezu pošty (nebo spíš ještě déle, od vynálezu koně) platí, že doba, po kterou stráví písemnost u posla, moderně u provozovatele poštovních služeb, se do běhu lhůt nezapočítává, u některých lhůt to neplatí a doba, po kterou je zásilka určená soudu na cestě, jde v neprospěch odesilatele, a aby nebylo všemu zlému konec, stejným způsobem se započítává i doba, po kterou zůstala zásilka ležet na poště a čekala, až si pro ni paní z podatelny přijde; soud nebo úřad přitom nemá povinnost přebírat poštu denně, a mnohé z nich to ani nečiní. A navíc, která lhůta je procesní a která hmotněprávní, není ze zákona vždy úplně jasné, a tak bývá otázka včasnosti podání závislá na momentálně panující výkladové náladě Nejvyššího soudu.

Existuje pro takové rozlišování lhůt sebemenší racionální důvod? Samozřejmě nikoli, to pouze kdosi kdysi opomněl při psaní zákona přemýšlet, a jeho nesmyslnou koncepci další už jen opisovali.

Výkladové problémy působí ale i další ustanovení o počítání času, např. to, že lhůta končící v jiný než pracovní den se automaticky prodlužuje tak, že uplyne až první následující pracovní den. Nejvyšší správní soud se rozhodl, že pro něj tato zásada v případě volebních stížností neplatí (psali jsme o tom zde), a tak se nebozí stěžovatelé neobdaření datovou schránkou dobývají o víkendu do – přirozeně zavřené – podatelny soudu a vyjednávají s justiční stráží podmínky kapitulace.

Na samostatný post by vydal popis sporů o to, kdy bylo učiněno elektronické podání, ať už e-mailové nebo formou datové zprávy. Jeden výklad zní, že podáno bylo odesláním, ale orgánu veřejné moci došlo až ve chvíli, kdy do podatelny dorazila příslušná úřednice a zprávu si přečetla, druhý logicky dovozuje, že u instantních forem komunikace nemá shora zmíněná zásada o poslu místo a podání došlo doručením, třetí naopak odvíjí od přečtení zprávy i samotný okamžik podání.

Jak velkolepá příležitost pro judikatorní iniciativu nejvyšších soudů! Jak velkolepá možnost dát světu najevo naši jedinečnost! Jak velkolepá přehlídka zmarněného času!

čtvrtek 1. července 2010

Jen ať si (Ústavní soud) pindá aneb První Osel měsíce pro policii

Jen tak-tak stihl červnovou prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce pplk. Miroslav Štěpán, vůbec první policista, jemuž se této pocty dostalo. Obdržel ji za svěží a nanejvýš pozoruhodné dílko, v němž vyslovil právní názor, že nález Ústavního soudu, jímž bylo vysloveno, že určitý postup v trestním řízení je protiústavní, a bylo rozhodnuto o derogaci části trestního řádu, nemá až do publikace ve Sbírce zákonů žádné účinky, je to prostě takové nezávazné, veselé tlachání ústavních soudců. Až bude mít pplk. Štěpán nález, pokud možno svázaný v kůži, založen ve své knihovně, možná se důsledky toho, co Ústavní soud vyslovil, začne zabývat (popř. začne přemýšlet o jiné výmluvě, proč věci z neústavně provedené prohlídky nemůže obviněnému vrátit).

Na Zbraslav posíláme srdečné blahopřání, oslí uši ve tvaru paragrafů jsou připraveny k převzetí – pokud možno ne formou domovní prohlídky – v redakci blogu.