DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 28. června 2010

Obžaloba jako za Husáka

Tak takovou obžalobu, jakou minulý týden podala státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, jsem dlouho nečetl: není sice na Osla měsíce, spíš na čestnou stužku Věry Tydlitátové Nepřítel svobody II. stupně.

I když si odmyslíme, že dva hlavní obvinění, Patrik V. a Michaela D., sedí od loňského října ve vazbě (a letos v lednu k nim přibyl Richard L.), skutky, za které bylo osm obviněných v tomto monstrprocesu postaveno před soud, vyrážejí dech: v jednom případě vylepování nálepek se zakázaným textem Svobodně – Národně – Sociálně odpor.org Odpor! Odpor! Odpor!, ve druhém organisace veřejného shromáždění a ve třetím – cituji – účast na organisaci koncertu s vědomím, že na něm dojde ze strany účinkujících interpretů i dalších přítomných osob k šíření myšlenek a idejí nacismu a neonacismu a k oslavování a propagaci neregistrovaného neonacistického hnutí Národní odpor.

Taky máte takový příjemný, uklidňující pocit, když vidíte, jak dobře je v této zemi o vás a o vaši svobodu a ochranu před nesprávnými myšlenkami postaráno?

Obludným dílem jsou i v obžalobě zmiňované znalecké posudky plzeňského doktora práv Ivo Svobody (vzorek; hutný výklad začíná od str. 45) – ale o těch více až příště: tedy budu-li si ještě výdobytků této specifické formy demokracie moci užívat na svobodě, mám vtíravý pocit, že i můj diskurs začíná být, řečeno Svobodovými slovy, závadový.

Aktualisováno.

sobota 26. června 2010

Ministerstvo spravedlnosti: stále jen lži a trapné výmluvy

Je čtyři a půl roku trvající soudní řízení pomalé? No, možná je, připouští ministerstvo spravedlnosti ve svém nejnovějším výmluvovém díle, ale to rozhodně neznamená, že bychom za svou chybu byli ochotni cokoli zaplatit. Při kvalitách soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Pavla Riedlbaucha, který ve sporech občana se státem nezávislost ani nepředstírá, může mít tato argumentace úspěch.

Pro úplnost: naše replika a žaloba.

Lze uložit blokovou pokutu mladistvému?

Jan Potměšil na Jiném právu upozornil na sporný judikát Nejvyššího správního soudu (NSS), rozsudek ze dne 22. 1. 2010, č. j. 5 As 65/2009-39, podle něhož lze přestupek mladistvého projednat v blokovém řízení.

Pátý senát NSS – který jinak patří spíš k těm lepším – se v tomto případě, mírně řečeno, nevyznamenal. Na přestupkové řízení totiž dopadá ustanovení čl. 40 Úmluvy o právech dítěte, a ta blokové řízení vylučuje, dokonce hned z několika důvodů:

Čl. 40 odst. 2 písm. b) pododst. iii) požaduje, aby aby trestní věc dítěte (a i přestupek je ve smyslu Úmluvy trestní věcí) byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem příslušným, nezávislým a nestranným úřadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti právního zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti rodičů nebo zákonných zástupců dítěte, ledaže by se zvážilo, že jejich přítomnost, zejména s ohledem na věk a situaci dítěte, není v jeho zájmu. Což jsou předpoklady, které blokové řízení obvykle nesplňuje.

Ještě kategoričtější je ustanovení čl. 40 odst. 2 písm. b) pododst. v) Úmluvy, podle něhož, jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu, má právo, aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se zákonem přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem nebo soudním orgánem. To ovšem sumární – blokové – řízení svou povahou vylučuje.

Tím ale problémy s ústavně konformní interpretací přestupkových předpisů nekončí: téměř by se dalo říct, že tady naopak začínají. Jestliže totiž u mladistvého pachatele vyloučíme možnost projednat přestupek blokově (v příkazním řízení je to vyloučeno ex lege, ustanovením § 87 odst. 2 přestupkového zákona), vzniká situace těžko odůvodnitelné nerovnosti mezi mladistvým a zletilým pachatelem, protože sebebanálnější přestupek mladistvého bude muset být řešen ve správním řízení a pokud bude mladistvý uznán vinným, kromě sankce jej čeká povinnost zaplatit (minimálně) tisíc korun paušální částky nákladů řízení. Správní orgán má sice možnost náhradu nákladů nepožadovat (§ 79 odst. 3 PřZ), ale zákon nestanoví, že tak musí učinit, jde čistě o jeho správní uvážení.

Výsledkem této podivné úpravy je, že mladistvý bude za stejné deliktní jednání efektivně postižen přísněji než zletilý pachatel, takže místo zvýšené ochrany je mu poskytována zvýšená represe.

Cosi shnilého je v českém přestupkovém právu…

čtvrtek 24. června 2010

epravo.cz o plzeňských democích

Server epravo.cz zveřejnil stať autora Ivana Pavelky, zabývající se právními aspekty možnosti odebrat neoprávněně získaný akademický titul.

Složitost takového postupu je stále zřejmější, a aby vůbec bylo možné k závěru o odebratelnosti akademického titulu dospět, je nutné přijmout řadu značně kontroversních předpokladů, např. ten, že neaplikovatelnost správního řádu na rozhodování o studijních povinnostech studenta neznamená, že by se správní řád nepoužil na vydávání vysokoškolského diplomu, jelikož už nejde o studenta, nýbrž o absolventa.

Plzeňské democe jsou zkrátka Pandořinou skříňkou, jejíž otevření jen stěží přinese co dobrého.

středa 23. června 2010

Kurdský podvodník Uzunoglu prohrál další soudní spor

Jak informuje ČTK, tentokrát se jedná o náhradu za průtahy v řízení o určení výživného na zletilé dítě (kvůli jehož neplacení se Kurd dostal do exekuce, o níž jsme psali na jiném místě).

V tomto případě je rozhodnutí soudů naprosto správné: pokud účastník o řízení neví, nemá přirozeně ani právo na náhradu za průtahy, k nimž v takovém řízení dochází. Tuto banální skutečnost měl Uzunoglu sdělit už jeho advokát, nebylo vůbec nutné chodit s podobnou žalobou k soudu.

úterý 22. června 2010

Plenární nález Pl. ÚS 3/09 a jeho intertemporální účinky

V patrně vůbec nejdůležitějším letošním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 rozhodlo plenum Ústavního soudu o změně trestního řádu v tom smyslu, že prohlídky jiných prostor než obydlí musí být napříště prováděny pouze na základě soudního příkazu, nepostačuje jako dosud příkaz státního zástupce (nebo policejního orgánu s jeho souhlasem).

Významné důsledky bude mít nález, proti kterému se zvedla vášnivá, naštěstí však ne dostatečně početná vlna disentů, pro dosud neskončená trestní řízení. Ačkoli příkaz k prohlídce nelze již ve většině případů formálně odklidit, věci, které byly tímto způsobem zajištěny, jsou jako důkaz procesně nepoužitelné a musejí být obviněným bez dalšího vráceny (zde to řeším v jedné své kause).

Vůbec nejzajímavější je otázka náhrady škody: prohlídka byla provedena na základě tehdy platného znění trestního řádu a příkaz k ní zůstává pravomocný, přesto je tu rozhodnutí Ústavního soudu, které tvrdí, že proběhla v rozporu s ústavou, a je tedy zřejmě dán nárok poškozeného na základě ustanovení ZOŠ o nesprávném úředním postupu.

středa 16. června 2010

Ke smluvnímu založení právní domněnky

Na Lexforu.cz se objevil text Juraje Gyarfase, ve kterém autor pochvalně glosuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5508/2007. Nejvyšší soud v něm dovodil, že smluvní ustanovení, jímž se zakládá (vyratitelná nebo nevyvratitelná) právní domněnka, je neplatné.

S komentovaným rozhodnutím – i s autorem postu – hluboce a vášnivě nesouhlasím a tento paternalistický trend v judikatuře Nejvyššího soudu pokládám za zhoubný. Primárně by mělo být na smluvnících, aby si své smluvní vztahy spravedlivě uspořádali, a soudy by měly být spíše zdrženlivé a do těchto vztahů ingerovat jen výjimečně. Je naprosto v pořádku, pokud se strany smlouvy dohodnou, že určitá právní skutečnost bude zakládat presumpci právní skutečnosti jiné, např., abychom se neomezovali na judikovaný případ, že fakt nevyzvednutí řádně oznámené poštovní zásilky ve lhůtě tří dnů založí fikci jejího doručení protistraně.

Nejvyšší soud se mýlí i v tom, že na právní domněnku nahlíží jako na instrument procesního práva, jako na úpravu dokazování: ve skutečnosti jsou právní domněnky hmotněprávní, jimi fingovaná právní skutečnost existuje zcela mimo případný proces, do něhož se může svým působením nejvýš promítat.

Za pravdu lze dát kritisovanému judikátu toliko v tom, že stricto sensu nejde o právní, nýbrž o smluvní domněnku – o neplatnosti takového ujednání však nemůže být ani řeči.

pátek 4. června 2010

Tak jak je to vlastně s placením nákladů zastoupení státu advokátem?

Hlaváčku, napište si – Zásada č. 2: Vnést mezi podezřelé zmatek, říká inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. V podobném duchu se nese recentní judikatura Ústavního soudu zabývající se otázkou, zda má stát právo na náhradu nákladů, jež mu vznikly v důsledku zastoupení advokátem.

O problému jsme psali i na tomto blogu.

Čerstvě publikovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3246/09 zkoumá otázku z dosud málo traktovaného pohledu rovnosti mezi účastníky řízení, v nichž se stát dal zastoupit advokátem, a řízení, ve kterých tomu tak nebylo. Za přečtení nález stojí i díky skvostnému historisujícímu disentu Stanislava Balíka.

O § 16 odst. 4 InfZ v rozhlase

Kontroversnímu výkladu ustanovení § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšším správním soudem se po tomto blogu věnoval i Český rozhlas, konkrétně včera odvysílaný pořad Zaostřeno na občana, který připravují Oldřich Kužílek a Ivana Denčevová.

Zvukový záznam doporučuji vaší pozornosti, a to přirozeně nejen proto, že jsem byl jedním z hostů tohoto pořadu.

K odvysílanému malý dovětek: na rozdíl od advokáta Pavla Grošpice se rozhodně nedomnívám, že judikát NSS o tom, že ustanovení § 16 odst. 4 InfZ nemusí být v jednotlivých případech aplikováno, nemá ústavněprávní dimensi. Naopak jsem přesvědčen, že ústavní stížnost by v tomto případě bylo možné formulovat velmi snadno, protože má-li žadatel právo získat rozsudek obsahující příkaz poskytnout informace, a toto jeho právo soudy obešly a vydaly pouze kasační verdikt, jedná se o zjevné porušení práva na soudní ochranu, jež je právem základním. Na čemž nemůže ničeho změnit, ani že v některém z následujících soudních kol žadatel snad kýženého výroku nakonec dosáhne, neboť soudní ochrana, aby byla účinná, musí být i dostatečně rychlá.