Na serveru Nejvyššího správního soudu byl zveřejněn – dosud nedoručený – rozsudek č. j. 3 As 10/2009-77 týkající se komunistické minulosti soudců.
Jestli jsem v předchozím textu, jímž jsem o rozsudku referoval, dával ještě triu soudců NSS Petr Průcha, Jaroslav Vlašín a Milan Kamlach aspoň theoretickou šanci, že mne přesvědčí o správnosti svého názoru a nebudu jim proto muset udělit lednového Osla měsíce, text rozsudku mne vyvedl z iluse: argumentace nutnosti ochrany soukromí soudců je natolik směšná, že se nad tím na Viditelném Mackovi podivuje i laik Miroslav Macek, a zdůraznění nutnosti individuálního přístupu ke každému jednotlivému soudci-komunistovi, již oslovský senát NSS včlenil do závěru svého traktátu, musí vyvolat bujarost mysli i u čtenáře, který by jinak nebyl myšlence zveřejňovat intimní podrobnosti o kolaboraci soudců s minulým režimem nakloněn. Pohádka o komunistech zlých a hodných (hodný komunista byl třeba Marián Čalfa, miláček davů Vladimír Dlouhý nebo současný premier Fischer) byla národu presentována tolikrát, že věřit v ni může už skutečně snad jen – osel.
K rozsudku vydáme tiskovou zprávu.
Aktualisováno.
Tisková zpráva.
9 komentářů:
Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>