Dva zajímavé informační spory

Zkraje něco statistiky:

Své žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (InfZ) a případné následné soudní spory systematicky eviduji od března 2006. Z celkem 63 žádostí povinný subjekt vyhověl sám nebo na příkaz nadřízeného orgánu v 28 případech, 29krát ho k tomu donutil soud, 6 případů zatím není uzavřeno (mimo jiné dva spory o seznamy komunistických soudců).

Ani jednou se zatím nestalo, že bych v soudním řízení neuspěl, třebaže to několikrát vyžadovalo celou baterii kasačních stížností a dvakrát, pokud jde o náklady řízení, i ústavní stížnost.

Dvě žádosti o informace z poslední doby, které pokládám za zajímavé:

Spor 1: Má občan právo na protokoly z požární kontroly?

Požádal jsem o kopie protokolů týkajících se plnírny LPG. Povinný subjekt, hasičský záchranný sbor, žádost odmítl, ministerstvo vnitra jako odvolací orgán moje odvolání zamítlo, takže nezbylo než ministerstvo zažalovat.

Ve sporu jde mj. o interpretaci ustanovení § 11 odst. 3 InfZ a soudní rozsudek může být v tomto směru průlomový.

Spor 2: Podléhá InfZ korespondence presidenta republiky?

Předmětem žádosti o informace je dopis presidenta Klause bývalému ministru vnitra Tomáši Hradílkovi, ve kterém Klaus vyslovuje Hradílkovi podporu proti Vladimíru Hučínovi. Iniciální korespondence není zajímavá, zajímavá je až žaloba a vyjádření protistrany, Kanceláře presidenta republiky, k ní. Na vyjádření jsem reagoval dvěma replikami: replika č. 1 a poté, co vyšla najevo nová fakta, replika č. 2.

Presidentská kancelář tvrdí, že dopis je osobní a veřejnost proto na něj nemá právo, já oponuji, že osobní dopisy president nemůže psát na hlavičkovém papíře a s uvedením své funkce. Výsledek je nejistý, senát Městského soudu 8 Ca (ano, to je ten zásadový…) slibuje dlouhé a dramatické řízení.

Že Václav Klaus a jeho spolupracovníci pohrdají právem, je známá věc – viz např. případ věčného justičního čekatele Langera. Na rozdíl od Langera se ovšem nebudu v případě soudního úspěchu rozpakovat poslat Klausův úřad do exekuce a klidně mu nechám obstavit třeba korunovační klenoty. V právním státě nejsou soudy projevem svobodomyslnosti vladaře, který jim sám není podřízen – a ostatně Václav Klaus není žádným vladařem, nýbrž jen nejvyšším státním úředníkem, veřejným služebníkem.