DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 30. listopadu 2009

Kolik že tehdy dostali Plastici?

Nevzpomínám si, a mrzí mne to: je totiž dost dobře možné, že výkon totalitní justice se právě podařilo překonat.

středa 25. listopadu 2009

Osel měsíce listopadu opět zůstává v Praze

Ještě včera jsem se domníval, že prestižní cena tohoto blogu Osel měsíce poprvé zamíří do nejvyšší justiční sféry a obdrží ji třetí senát Ústavního soudu za dílo, které budu analysovat v nejbližších dnech, avšak mýlil jsem se: tímto brilantním myšlenkovým výkonem si cenu zasloužil soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Vít Bičák.

Usnesení snad ani nemá cenu rozebírat podrobněji: představa, že občanská sdružení jsou imunní vůči odpovědnosti za škodu způsobovanou svým členům, neboť ti se mohou domáhat jedině vyslovení nesouladu rozhodnutí orgánů sdružení se stanovami nebo se zákonem, je natolik šílená – a zároveň natolik charakteristická pro českou parodii na justici – že nestojí za pozornost v jiném světle než jako kuriosum anebo exponát v exposici zmetků produkovaných českým soudnictvím. Nad rozhodnutím pláče nejen spolkové právo, ale i zdravý rozum.

Soudci Bičákovi srdečně blahopřejeme!

neděle 22. listopadu 2009

Datové schránky, den D145

Mohutná vlna datově-schránkové latiny se vzedmula v posledních dnech v českých mediích. Kupř. na serveru ITBIZ v článku, na který odkazuje i Lupa.cz, autor Jiří Kocourek tvrdí (resp. tvrdil: článek byl později podstatně přepracován), že datové schránky umožňují, ne-li přímo podněcují trestnou činnost, a jako příklad uvádí podvodnou firmu, která k soudu podá velké množství návrhů na vydání platebního rozkazu k nonexistentním pohledávkám, očekávajíc, že ti z takto oslovených, kteří si svou schránku nevybírají, skončí s exekučním titulem na krku.

Na podporu svého tvrzení si ITBIZ přibral advokáta Josefa Aujezdského, který hlouposti v článku uvedené sice přímo nepotvrdil, ale z textu není patrno, že by je uvedl na pravou míru.

Ve skutečnosti je popsaný postup cestou v lepším případě k chudobě, v horším do kriminálu: mediální bublináři totiž přehlédli § 17 odst. 4 větu za středníkem zákona č. 300/2008 Sb., která vylučuje fikci doručení tehdy, je-li vyloučena jiným právním předpisem, a tím je u platebního rozkazu ustanovení § 173 odst. 1 OSŘ.

Theoreticky je sice možné dosáhnout v případě žalovaného, který si datovou schránku nevybírá, rozsudku pro uznání, avšak ani v takovém případě nepůjde o nijak výnosný business, protože jednak je tu risiko, že žalovaný se ubrání exekuci (např. s poukazem na nález Ústavního soudu v kause Čepro), jednak jsou tu náklady řízení, které podvodník bude muset zaplatit těm, kteří se bránit budou, a samozřejmě i perspektiva trestního stíhání za tento druh podnikání, na které platný TrZ pamatuje přiměřeně vysokými, dle výše způsobené škody odstupňovanými sazbami.

A kromě toho, společnost, která si nevybírá datovou schránku, bude jen stěží vlastnit exekucí postižitelný majetek: kde nic není, ani exekutor nebere.

Ve skutečnosti skýtají datové schránky podstatně vyšší míru ochrany než doručování klasické, kdy procesní úspěch začasté záleží na ochotě poštovní doručovatelky vypsat formulář oznámení o uložení zásilky. Ale to pro česká media není zpráva…

Nevěřte ničemu, co se píše o datových schránkách a jejich nebezpečnosti. Jedna polovina jsou lži a nepodložené katastrofické spekulace, druhá informatická červená knihovna a povídačky pro čtenáře, jejichž interakce s moderními technologiemi končí schopností zmáčknout tlačítko dálkového ovladače k televisoru a výkonnost v disciplině skoku na špek je pak tomu úměrná.

Ostatně slyšel jsem, že když se v českých zemích zaváděla železnice, bylo to prý ještě o něco horší…

Aktualisováno.
Článek byl, zřejmě pod vlivem kritiky přicházející z různých míst, nejen z tohoto blogu, podstatně přepracován, takže co jsem uvedl, již pro jeho současnou revisi neplatí.

pátek 20. listopadu 2009

Kasační stížnost ve věci tajné minulosti soudců

Proti rozsudku Městského soudu v Praze rozsudku týkajícímu se utajení seznamu soudců-členů KSČ jsem pochopitelně podal kasační stížnost.

pátek 6. listopadu 2009

Jan Šinágl znovu žaluje Miroslava Grebeníčka

Posledně jmenovaný totiž ve své knize Hradba vzdoru obvinil J. Šinágla, že v r. 2007 napadl na akci Konfederace politických vězňů pořadatele; fakt, že přestupková komise, která incident vyšetřovala, dospěla k závěru o Šináglově nevině, M. Grebeníčka nikterak neznepokojil.

Žalobu, jíž se žalobce domáhá osobní a veřejné omluvy, bude projednávat Krajský soud v Brně.

Nový rozsudek Městského soudu v Praze: Minulost soudců musí zůstat tajná

Ani třetím zamítavým rozsudkem ve věci komunistické minulosti soudců Městský soud v Praze nepřekvapil. Důležitými ústavněprávními argumenty žaloby se opět nezabýval, relevantní judikaturu Ústavního soudu pominul a nerozpakoval se zopakovat předchozí argumentaci, podle níž chrání soudce před zveřejňováním informací o jejich minulosti princip rovnosti všech občanů před zákonem.

Novinkou je sebevědomý ton nového rozsudku. Zatímco z předchozích dvou rozsudků bylo zřejmé, že se soudci za své rozhodnutí utajit totalitní jednání svých kolegů aspoň minimálně stydí, nyní je to presentováno jako samozřejmost a snaha žalobce zjistit údaje tohoto druhu je vykreslena bezmála jako drzost: kdyby se česká veřejnost o svých soudcích dozvěděla pravdu, zřejmě by se zastavil oběh planet, hvězdy by vypadaly ze svých patic a na zem by počaly proudit tuny roztaveného olova. Naštěstí udatní soudcové své kolegy veřejné kritice nevydají a tak vše zůstane, jak má být.

úterý 3. listopadu 2009

Datové schránky, den D126

Náběh datových schránek do ostrého provozu se zatím zdá být klidnější, než se očekávalo; odezva systému je rychlá, vše běží svižně a bez komplikací.

Na nečekaný a právně vůbec ne jednoduchý problém jsem narazil, když jsem poslal zprávu do datové schránky Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje. Adresát se totiž do datové schránky ani včera, ani dnes nepřihlásil, takže zpráva zůstává již čtvrtý den nedoručena (screenshot).

V případě klasické pošty se něco takového stává zcela zřídka (i když i s tím jsem se v jednom případě setkal), u datových schránek bude taková situace zřejmě poměrně častá. Zákon o elektronických úkonech přitom nestanoví orgánům veřejné moci povinnost svou poštu ze schránek vybírat, a není stanovena ani fikce doručení, takže datová zpráva může ležet ve schránce třeba měsíc, a theoreticky tak může dojít ke zmeškání hmotněprávní lhůty a k promlčení nebo k preklusi práva.

Jediným právním předpisem, z něhož by snad bylo lze povinnost přebírat poštu dovodit, je zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě, jehož § 64 odst. 1 stanoví, že určení původci jsou povinni zajistit řádný příjem dokumentů. Jak však řešit problém prakticky, jasné není, když cesta podáním stížnosti podle § 175 SprŘ je evidentně příliš pomalá (lhůta k vyřízení stížnosti činí – těžko uvěřitelných – 60 dnů od doručení).

Zkrátka náš milý zákonodárce zase jednou na cosi nepomyslel…

Aktualisováno.
Na místě samém mi bylo telefonicky sděleno: "Sedíme u toho a voláme technikovi do Olomouce", takže naděje na doručení trvá. Nicméně hlásit po vzoru jednoho z hrdinů IT Crowd požár e-mailem raději nebudu.