DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 23. října 2009

Náklady exekuce z hlediska náhrady škody

Do kyselého jablka kousl Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2085/08, v němž judikoval, že náhrada škody podle ZOŠ může zahrnovat i náhradu nákladů exekuce.

Pomineme-li okolnost, že povinná proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti, jemuž bylo – ovšem až v době provedené exekuce – vyhověno, spokojivše se v tomto ohledu s konstatací, že některé pasáže českých zákonů týkající se odkladu vykonatelnosti (přirozeně bez suspensivního účinku) by měly být zařazeny pod marginální rubriku "Hrách na stěnu házeti", vyvstává jednoduchá ústavní kontura případu, jež se redukuje v otázku, je-li každý povinen plnit podle vykonatelného rozhodnutí, které bude později zrušeno.

Mohou existovat případy, kdy povinný dobrovolně plnit nemůže a jedinou obranou před exekucí by byl osobní bankrot, jsou-li pro něj zákonné předpoklady, avšak o ten se tu evidentně nejedná: povinná, Městská část Praha 1, neplnila podle rozsudku, který pokládala za nezákonný, zcela záměrně, ač plnit mohla.

Jednoduchá odpověď na otázku, zda jsme povinni uposlechnout nezákonné disposice orgánu veřejné moci, jak víme z jiných kontextů, neexistuje. Zde se však přikláním – stejně jako Ústavní soud – k názoru, že tato povinnost dána není, neboť nezákonnost rozhodnutí je deliktem, za který musí stát, popř. územní samosprávný celek, nést odpovědnost v celé šíři jeho důsledků, tedy i co do průvodních nákladů spojených s výkonem vadného rozhodnutí.

čtvrtek 22. října 2009

"Justiční mafie" se vrací soudci Ceplovi

Ústavní soud zveřejnil na svých stránkách dnešní nález ve věci tzv. "justiční mafie". Pečlivou a zevrubně odůvodněnou aplikací testu proporcionality soud dospěl k závěru, že došlo k porušení ústavních práv stěžovatelky Marie Benešové, když rozhodnutím vrchního soudu byla věc odňata zákonnému soudci Vojtěchu Ceplovi ml.

K ústavnosti aplikace ustanovení § 221 odst. 2 OSŘ soud uvedl, že "důvodem pro postup dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu mohou být pouze závažné vady, ve smyslu vad zcela zásadních a zjevných, přičemž i tento pojem je třeba vždy interpretovat restriktivně a šetřit v maximální možné míře ústavně zaručená práva účastníků řízení".

Na hranici pikanterie pertinentní je "obíčko" obsažené v § 37 nálezu:
Toliko jako obiter dictum uvádí Ústavní soud ještě jeden důvod, který měl rovněž vést vrchní soud při aplikaci § 221 odst. 2 občanského soudního řádu ke zdrženlivosti, a to, že je nepochybně i v zájmu vedlejších účastníků, aby v řízení pokračoval týž samosoudce. Je-li smyslem jejich žaloby ochrana jejich dobrého jména a profesní pověsti, jakož i pověsti justice jako takové (což lze dovodit mimo jiné i z toho, že požadují, aby stěžovatelce byla uložena povinnost vyrozumět o své případné omluvě média), odnětí věci soudci JUDr. Vojtěchu Ceplovi případný úspěch vedlejších účastníků v očích veřejnosti předem znehodnocuje. Předmětem kritiky, kvůli níž je řízení o žalobě na ochranu osobnosti vedeno, byl zejména postup vedlejších účastníků v kauze trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, kdy jedním z nejvíce kritizovaných bodů bylo odnětí této trestní věci z působnosti Okresního státního zastupitelství v Přerově, kde měl státní zástupce v úmyslu podat obžalobu, a její přidělení Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Obdobný postup, tzn. odnětí věci soudci, který vynesl rozsudek v neprospěch vedlejších účastníků, se proto v těchto souvislostech nutně jeví přinejmenším jako rozporuplný.

úterý 20. října 2009

Nad zákonností plzeňských democí

Jistě to bude probíhat důstojně: v aule Západočeské university v Plzni se sejdou všichni notáblové, honoráblové, spektáblové, veneráblové a další akademičtí činitelé, za zvuků Gaudeamus igitur před ně předstoupí absolventi a po pronesení úřední formule, jakéhosi protipolu "Spondeo ac polliceor", slavnostně odevzdají tuby se svými diplomy do rukou demotora. Poté budou z moci úřední opraveny všechny listiny, rozsudky, správní akty, notářské zápisy, plné moci, protokoly o jednání atp., na nichž neoprávněně užívaný titul figuroval.

Ale dosti žertů: věc, kterou se v Plzni chystají uskutečnit, je příliš vážná a nemá, pokud je mi známo, v šestisetpadesátileté historii českého vysokého školství precedens.

Není náhoda, že platný zákon o vysokých školách neobsahuje postup pro odnětí jednou uděleného titulu: udělení universitní hodnosti mělo již od středověku obdobnou povahu jako církevní svěcení, bylo změnou osobního statusu, již nelze nijak revokovat, a nově nabytého statusu nelze nijak pozbýt. Ke ztrátě titulu nelze nositele odsoudit ani v trestním řízení, uložením trestu podle ustanovení § 46 TrZ se pozbývá toliko hodností vědeckých (docent, profesor a, poněkud nesystemově, tituly "za jménem"), a to přirozeně s účinky ex nunc (dlužno poznamenat, že ještě podle trestního zákoníku z r. 1852 bylo takto možno pozbýt všech veřejných hodností).

Jestliže v Plzni nyní skutečně spustí vlnu democí, riskují, že tvrdě narazí, a to nejpozději u Ústavního soudu. Ten dal již v případě sporu Brožová v. Klaus jasně najevo, že nebude akceptovat žádné zjednodušené výklady zákona typu "kdo jmenuje, odvolává"; chybí-li v zákoně určitá procedura, je třeba vycházet z toho, že se tak stalo s úmyslem daný postup prostě neumožnit.

čtvrtek 15. října 2009

Když legislativec při práci nepřemýšlí aneb Nad jednou chybou v novele exekučního řádu

Prvního listopadu nabude účinnosti novela exekučního řádu, provedená zákonem č. 286/2009 Sb.

Jednou z hlavních změn je, že exekuční návrhy se nebudou podávat k soudu, nýbrž přímo exekutorům. To je rozumná změna, neboť připadne-li odměna za provedení exekuce exekutorovi (a stát ostrouhá, protože exekuční řízení jsou ex lege osvobozena od soudních poplatků), není důvodu, aby za něj soud vykonával jednoduché administrativní úkony související se zpracováním agendy.

Legislativní odbor ministerstva spravedlnosti se však dopustil triviální, téměř školácké chyby, když § 38 odst. 2 ExŘ novelisoval do této podoby: "K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže exekuční titul vydal exekuční soud."

Připomeňme, že před novelou znělo toto ustanovení takto: "K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže je návrh na nařízení exekuce podáván u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně."

Pokud se exekuuje podle rozhodnutí, které vydal exekuční (tj. okresní) soud, jsou obě znění ve svých důsledcích shodná. Avšak v případě, že výrok změnil (nebo, v trestním řízení, nahradil) soud odvolací, nová úprava nutí oprávněného, aby si nechal na rozhodnutí odvolacího soudu vyznačit doložku vykonatelnosti, což učiní… ano, tušíte správně, exekuční soud.

Při striktním výkladu ustanovení § 38 odst. 2 ExŘ – a české soudy zákony jinak než otrocky vykládat nedokážou – budou oprávnění zavaleni naprosto zbytečnou byrokracií. A stačilo málo – zamyslet se a novelisovat do správné formulace, tedy: "…ledaže o věci rozhodoval jako soud prvního stupně exekuční soud."

Nebo že by se za tímto způsobem novelisace skrýval jiný, skrytý význam? Stěží, rozhodně takový význam nelze nahlédnout z důvodové zprávy k zákonu.

sobota 10. října 2009

Překvapení: trestní stíhání Davida Duka bylo zastaveno

Ve větší tichosti to snad ani udělat nešlo: Jak informovalo Právo, trestní stíhání nebezpečného amerického extremisty Davida Duka bylo zastaveno.

Zde se policie Dukovi za monstrakci, při níž byl v dubnu tohoto roku na Malé Straně zadržen, již omluvila, není známo, stejně tak není známo, jak vysoké odškodnění mu nabídla za zmařenou autogramiádu a za protiprávní správní vyhoštění. O spektakulární, leč právně nanejvýš pochybné akci jsme psali zde.

Jaká je přiměřená satisfakce za průtahy v řízení aneb V osidlech Schormova manuálu

Byl mi doručen rozsudek odvolacího soudu, jímž skončil můj první spor s ministerstvem spravedlnosti o náhradu za průtahy v řízení. Skončil úspěšně, žalované ministerstvo bylo poraženo na hlavu a až na malou část příslušenství mi bylo přiznáno vše, co jsem požadoval, ba bylo naznačeno, že jsem mohl spravedlivě požadovat i více než dvakrát víc.

Nicméně – je takové rozhodnutí správné? Ve světle toho, jak byla náhrada vypočtena, musím o tom vážně pochybovat.

Ve věci byl použit tzv. Schormův manuál, interní dokument zpracovaný před několika lety kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování před Evropským soudem pro lidská práva pro účely určování náhrad za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. O existenci dokumentu vím, přestože jsem ho zatím nezískal (čímž zdvořile prosím laskavého dárce z resortu o jeho e-mailing, čímž ušetřím nervy za další soudní spor podle InfZ); pro naše účely však postačí to, co se z něj cituje na str. 6 rozsudku.

Náhrada za újmu je tu počítána na základě celkové délky řízení, s úvahou dalších faktorů, jako je složitost sporu, význam pro poškozeného, jeho vlastní procesní aktivita atp.

Ačkoli v mém případě vyšlo na náhradě víc, než jsem žádal, mechanika výpočtu – téměř exaktní algorithmus – mi připadá jako obecně neaplikovatelná. Ve sporu s Britskými listy jsem stanovil požadovanou částku na základě úvahy, kolik bych považoval za spravedlivou kompensaci toho, že protistraně nebude uložena povinnost ke zveřejnění omluvy a doplnění tiráže v rozumné době 1–1,5 roku od podání žaloby, ale až po pěti letech, kdy je to prakticky bez významu. Vyšlo mi dvacet pět tisíc, a o tuto částku jsem ministerstvo žaloval.

Avšak vezměme jiný případ, o němž bude Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodovat v I. stupni začátkem prosince: klient se stal obětí squeeze-outu, a za své akcie, které si cenil na cca tři miliony korun, dostal na základě znaleckého posudku "dvorního" znalce společnosti zhruba desetinu. Žalobu jsme podávali v září 2004, ta doposud leží u Krajského soudu v Brně, aniž by tamní soudkyně smutné postavy dokázala cokoli rozumného s ní provést; nestane-li se zázrak, spor potrvá nejméně 8–10 let. Proti průtahům jsme samozřejmě různým způsobem brojili, až po ústavní stížnost, ovšem Ústavní soud neuznal naše nářky za hodna své jurisdikční pozornosti.

Kalkulováno podle "Schormova manuálu", vychází náhrada na 4 × 15 000 Kč = 60 000 Kč, k tomu v nejlepším případě +70 %, takže bratru sto dva tisíc za pět let čekání na třímilionové dorovnání. Tedy pakatel.

Anebo tzv. "strašburští tatínkové": Kolik je přiměřená náhrada za to, že čekám dvanáct let na rozhodnutí o úpravě styku s vlastním dítětem? Podle Schorma nejvýš dvě stě tisíc.

A na druhé straně, co když nejsem v právu? Jistěže mám právo domoci se i nevyhovujícího rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale je mi těmito průtahy působena reálná újma, jež by měla být odškodňována stejně jako újma za čekání na rozhodnutí příznivé? Toto kriterion přitom v manuálu zcela schází.

Není pochyb o tom, že Schormův manuál není manuálem "pro lidi proti státu", ale "pro stát proti lidem": jeho účelem je stanovit minimální sumy, jež, budou-li vypláceny, způsobí, že ESLP bude stížnosti na nedostatečné odškodnění odmítat. Krok správným směrem to však podle mého názoru není: soud by měl každý případ vážit individuálně a rozhodovat podle jeho okolností.

A to platí nejen pro tuto oblast diskrečního rozhodování: jinak se soudci stanou pouhými účetními a spravedlnost bude plakat v koutě. Určitě bych se nechtěl dožít doby, kdy soudy budou mít "ceníky", podle nichž určí, kolik stojí facka, kolik kopanec a na kolik přijde život pětiletého dítěte.

Akutalisováno.
V anonymitě zůstat si přejícímu laskavému dárci manuálu tímto upřímně děkuji a pro potřeby svých čtenářů jej vystavuji.

úterý 6. října 2009

Advokát jako orgán veřejné moci

Dnem 1. 9. 2009 nabyla účinnosti novela zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorisované konversi dokumentů, jež připouští, aby autorisovanou konversi dokumentů prováděli vedle tzv. kontaktních míst veřejné správy i advokáti. Novelisovaný zákon o advokacii k tomu v § 25c dodává, že advokát smí konversi provést jen v souvislosti s poskytováním právních služeb.

Je to již třetí případ, kdy je úkon advokáta postaven na roveň úkonu orgánu veřejné moci: nejprve bylo umožněno, aby prohlášení advokáta o pravosti podpisu nahradilo úředně ověřený podpis na listinách sloužících jako podklad pro vklad do katastru nemovitostí, poté bylo advokátům dovoleno ověřovat podpisy na jakékoli listině, a nyní smějí provádět i autorisovanou konversi listin z "papírové" do elektronické podoby a zpět.

Ačkoli důvody pro tuto novelisaci jsou zřejmé (advokáti budou pro svou činnost potřebovat velký počet konversí a kdyby měli pokaždé navštěvovat CzechPoint, zdržovalo by je to od jiné, důležitější práce), nejsem si jist, zda je tato kombinace veřejnoprávní pravomoci slučitelná s obranou soukromých zájmů, k níž jsou advokáti ex definitione povoláni.

Nepochybuji, že se mezi advokáty najdou chytráci, kteří svou novou pravomoc zneužijí. Zkusme zkonstruovat několik typických scénářů:

Advokát může kupř. vytvořit nikdy neexistující exekuční titul a nechat na jeho základě nařídit exekuci. Oprávněný se sice ubrání (a po několika měsících bude jeho majetek odblokován), ale následky exekuce budou znamenat faktickou likvidaci jeho podnikání. A advokát? Ten se snadno vymluví na to, že podklad ke konversi dodal (nedohledatelný, neboť neexistující) klient, a on konvertoval v dobré víře, že jde o authentický rozsudek nebo platební rozkaz. Ano, totéž lze realisovat i bez konverse, avšak celý postup se takto zjednoduší a dopadnout pachatele trestného činu padělání nebo pozměňování veřejné listiny může být prakticky nemožné.

Nepřeberné možnosti skýtá konverse soukromých listin. Zatímco prohlášení o pravosti podpisu, jenž je falešný, vystavuje advokáta risiku trestního stíhání, konverse smlouvy o darování veškerého majetku klientovi je bez risika. "Dárce" bude postaven před téměř nesplnitelný úkol prokázat, že danou listinu nikdy nepodepsal, a "obdarovaný" se mezitím s advokátem rozdělí o výtěžek akce.

Třetí zajímavou možností je antedatace právních úkonů. Z materiálního substrátu listiny (pro neprávníky: z papíru) lze obvykle poměrně přesně zjistit, o jak starou listinu se jedná. Po provedené konversi se ovšem nezjistí nic, a tak bývalí jednatelé obchodních společností budou moci vesele rozdávat a rozprodávat majetek svým kamarádům, aniž by byli vystaveni risiku odhalení. Stačí najít ke konversi (a jde-li o nemovitosti, k antedataci prohlášení o pravosti) ochotného advokáta…

Z těchto i jiných důvodů se proto domnívám, že prorůstání advokacie do sféry veřejné moci je krok nesprávným směrem. Ne snad, že by neexistovali úplatní notáři, avšak u nich jsou záruky osobní integrity přece jen o něco větší než u advokátů.

sobota 3. října 2009