Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Už to tak vypadá, že letošní rok bude ve znamení nabývalého rozšiřování soudních pravomocí. Jak referuje ČTK, padají návrhy, že by president mohl být donucen k podpisu Lisabonské smlouvy správní žalobou.

Pokud by se tak s úspěchem stalo, bylo by to další rozšíření pravomoci soudu výkladem, neméně radikální než nedávné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení voleb.

Podle mého názoru se orgán veřejné moci může obrátit na správní soud s vlastním návrhem jedině v případě, že mu to výslovně dovoluje SŘS, evenutálně zvláštní zákon – typicky v případě kompetenční žaloby nebo návrhu na rozpuštění politické strany. Jinak platí § 2 SŘS, podle něhož správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fysických a právnických osob, mezi něž nelze Českou republiku, právnickou osobu sui generis, rozumně počítat, neboť ta nemůže být nositelem žádných veřejných subjektivních práv.

Navíc je tu ustanovení § 79 odst. 1 SŘS, podle něhož se dá tento žalobní typ uplatnit pouze v případě, že dochází k průtahům při vydání rozhodnutí nebo osvědčení, nikoli u faktického úkonu typu ratifikace mezinárodní smlouvy (tato zužující definice průtahů může být v některých případech zdrojem potíží nabývajících ústavní dimense; sám jsem kdysi napsal "inominátní" správní žalobu, jíž se zastupitel obce domáhal po starostovi předání informací, na něž měl ze své funkce právo).

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)