Jsou soudci, u jejichž jednání by měla justiční stráž podávat tablety proti bolesti hlavy hned u vchodu. Poslouchat výkon soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Věry Adámkové bylo pro mne utrpením i jen ze záznamu, s občasným používáním rychloposuvu vpřed. Ve věci, jak pravidelní čtenáři mých blogů jistě vědí, jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za více než roční protiprávní odpojení vodovodní přípojky čtyřčlenné rodině Habermannových z Lubníka.

Základním – a fatálním – problémem soudkyně Adámkové je komunikace. Dotazovat se nejméně pětkrát různými způsoby, jaké složky osobnostního práva žalobců byly shora popsaným jednáním porušeny anebo jak to zasáhlo do osobnosti žalobců, může jen někdo, kdo buď nečetl žalobu, anebo kdo na profesi soudce prostě nestačí. Nemyslím, že by šlo o zlou vůli, prostě každý z nás má jiné individuální předpoklady, někdo by byl dobrý soudce, jiný by uměl výborně prodávat noviny v trafice.

Při jednání je soudce arbitrem, který podle pravidel daných občanským soudním řádem "coachuje" diskurs mezi stranami, rozhoduje, které důkazy připustí a které ne, a především řízení vede jasným, srozumitelným a efektivním způsobem k cíli. To mi v případě hradeckého neštěstí v taláru naprosto chybělo, a tak nezbude, než se obrnit a další jednání u krajského soudu nějak přetrpět.

Jednání je odročeno na 8. září 2009 od 13.00 hod., opět v jednací síni č. 20. Analgetika s sebou.

Celý zvukový záznam ze včerejšího jednání je k disposici zde, ovšem varuji předem, záznam je zařazen v sekci Masochistův koutek.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)