DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

sobota 11. července 2009

Proč jim nevěříme aneb Bože, jak hluboko jsi klesla (česká justice)

Podle březnových průzkumů agentury Gfk prý věří českým pošťákům 91 % populace, zatímco soudcům pouze 58 % – je to celkem výrazný pokles proti výsledku 88 %, kterého soudci dosáhli před půldruhým rokem.

Ještě hůř jsou na tom soudy jako instituce: těm podle průzkumu agentury STEM věří a o jejich nestrannosti je přesvědčeno 28 % respondentů. I zde byl zaznamenán pokles.

Vedle účtu za trapné představení nazvané "justiční mafie", které je veřejnosti již třetím rokem servírováno, je tento výsledek přímým důsledkem stavu justiční reformy: zatímco před deseti lety se ministři spravedlnosti o reformu aspoň pokoušeli, ti poslední už resignovali a omezují své aktivity na víceméně technická vylepšení typu elektronický platební rozkaz nebo minitýmy.

V české justici to zapáchá a tento zápach začíná být stále víc cítit, a tristní stav resortu stahuje s sebou zbytek společnosti do hlubiny: země, kde obyvatelé věří své listonošce víc než svému soudci, jen málokdy prosperuje, a jen zřídka se v ní dá slušně žít.

Příčin je několik.

Za prvé, současná justice vychází z principu personální i hodnotové kontinuity s justicí komunistickou. Ač soudnictví reaguje na požadavek ne snad debolševisace, ale pouhého zveřejnění toho, kdo ze soudců byl v komunistické straně, skřeky hodnými pohlavně neukojeného paviána, všeobecně se ví, že u vrchních a nejvyšších soudů, tedy tam, kde se tvoří základ judikatury, jsou exkomunisté nad nekomunistickými soudci v těžké početní převaze. Lidé, kteří morálně selhali jednou, jsou za své selhání odměňováni, takže není divu, že právě oni nastavují laťku a měřítko kvalitě soudcovského stavu.

Za druhé, justice se vymkla jakékoli exekutivní kontrole. Víra v to, že dokonale nezávislý soudce bude automaticky soudcem kvalitním, je obdobou víry marxistů, že lidé budou pracovat a budovat komunistický režim z čirého enthusiasmu, bez individuální motivace. Soudci jsou nezávislí, a proto i líní, nevýkonní, indiferentní a arogantní: proč by nebyli, mají svou nezávislost, definitivu a záruku luxusních platů, to vše – až na největší výstřelky – od pracovních výsledků dokonale neodvislé.

Za třetí, justice je nedotknutelná. Jakákoli stížnost na policistu, státního zástupce, neřku-li na soudce, je automaticky nedůvodná, postihována nejsou ani ta největší provinění, ruka ruku myje a celá justice, včetně policie a advokacie s její vypečenou profesní komorou, se vnějšímu pozorovateli musí jevit jako jedno velké Bratrstvo justiční pracky. Ano, čas od času z něj vypadne nějaký Berka nebo Nagy, ale to jsou jen výjimky z pravidla.

Za čtvrté, nikdo neřeší problémy masivní korupce v justici. Je např. všeobecně známo, že u Městského soudu v Praze lze za částku v řádu stovek tisíc korun koupit zprošťující výrok odvolacího trestního senátu, ale soudcovská nezávislost brání jakékoli snaze korupci eliminovat: soudci nejsou za své chyby odpovědní, a není proto důvodu, proč by si za ně nedali zaplatit. Že taková justice působí navenek dojmem fekálního vozu? Ano, ale to evidentně nikomu nevadí.

Za páté, základním postojem soudce nebo státního zástupce k veřejnosti je arogance a nezájem. Prioritou je minimální pracnost: zastavit, odmítnout, zamítnout bez dokazování, hlavně aby to bylo co nejjednodušší. Žaloval jsi způsobem A? Zamítáme, měl jsi to žalovat jako B. Žaloval jsi B? Odmítáme, měl jsi žalovat jako A! Občas se vyskytne výjimka, soudce, který se snaží hledat spravedlivé řešení, třeba to pro něj bude relativně pracnější, avšak systém dá velmi rychle najevo, že toto není jeho priorita – příkladem budiž opět čunkiáda a nekompromisní způsob, jak vrchní soud smetl se stolu pokus soudce Vojtěcha Cepla ml.

Za šesté, obludné průtahy v řízeních jsou pravidlem, takže rozsudky přicházejí po letech, často v době, kdy to žalobci není k ničemu – dítě, o jehož péči se rozhodovalo, téměř dospělo, dlužící obchodní společnost stojí před krachem, na difamační reportáž v televisi dávno všichni zapomněli. Komu se to nelíbí, může žalovat stát, a vysoudí podle soudy respektovaného ministerského "sazebníku" patnáct tisíc za rok nečinnosti, bez ohledu na to, jak velkou škodu ve skutečnosti utrpěl.

Za sedmé, a to je, myslím, nejpodstatnější, v důsledku desetiletí atheistického a hodnotově pokřiveného vývoje se justice stala nositelem a hlasatelem toho nejhoršího a nejpokleslejšího, co česká společnost v kotrmelcích svých nejnovějších dějin vytvořila a čím prošla. Český soudce, jakkoli si bývá zvyklý zakládat na okázalých projevech vnějškové úcty, je pravým opakem člověka, jehož bychom chtěli a mohli nazývat "Vaše ctihodnosti". Byl to český (dělnický) soudce, který posílal v 50. letech nevinné lidi do pracovních táborů, stejný český soudce zamítal na začátku 70. revise politických procesů a odsuzoval emigranty k propadnutí majetku, a ten samý soudce – často dokonce skutečně jedna a ta samá osoba – rozhoduje od 90. let, že ukradený majetek není třeba vrátit, ukládá emigrantům "zbytkové tresty" a určuje, že kathedrála není majetkem církve, ale všeho pracujícího lidu.

A tak ani moc nepřekvapí, že lidé dnes více věří své listonošce než soudcům nebo státním zástupcům…

10 komentářů:

  1. Proč si myslíte, že právě atheismus negativně ovlivňuje justici?

    Mne osobně třeba zrovna křesťanství připadá nemorální, protože - stručně a zjednodušeně - hříšníkovi nabízí sugestivní "odpuštění" od imaginární bytosti (narozdíl od snahy dosáhnout odpuštění ze strany skutečně poškozených) a protože nabízí "snímání" hříchů (čímž oslabuje princip odpovědnosti jedince za následky svých činů a potřebu vyrovnávat se se svým vlastním svědomím).

    Mimochodem, nemůže být náboženské cítění tak trochu v rozporu z nezávislostí soudce?

    OdpovědětVymazat
  2. Promiňte, Martine, ale píšete o věcech, o kterých nemáte ani ponětí. Zkuste si o tom napřed něco přečíst.

    Odpuštění (rozhřešení) v křesťanském/katholickém smyslu neznamená zahlazení všech negativních důsledků amorálního činu, ale pouze to, že hříšník, přestože zhřešil, není zbaven naděje na spasení.

    OdpovědětVymazat
  3. Uznávám, že nejsem teologicky nijak hluboce vzdělaný, ale zase že bych "nic nečetl", k tomu mám docela daleko. Každopádně vycházím ze zkušeností s konkrétními praktikujícími a velmi ortodoxně založenými křesťany (manželka pochází z Moravy) ... a když jsem se jich ptal, jaktože jim není blbé dělat to či ono (něco špatného jak dle mého názoru, tak i dle víry) ... tak jsem několikrát dostal odpověď "já se z toho vyzpovídám..."

    A v tom, že můj názor na nemoralitu křesťanství není až tak mimo mísu, mne utvrzuje i velmi podobný názor Christophera Hitchense, kterého lze jen těžko podezírat z toho, že by o tom neměl "ani ponětí": http://www.youtube.com/watch?v=D7UImBPq4WI

    Je možné, že z teologicko-teoretického hlediska máte pravdu v kritice mého komentáře. Jste si ale jist, že to platí i v případě běžného praktikujícího křesťana? Že pro něj mechanismus "odpuštění" nefunguje právě tak jak jsem popsal?

    Opakuji původní otázku: Proč si myslíte, že právě atheismus negativně ovlivňuje justici?

    (a dle mého názoru neméně zajímavou podotázku - nemůže být náboženské cítění tak trochu v rozporu z nezávislostí soudce?)

    OdpovědětVymazat
  4. Pokud věřící věří, že po smrti může něco konkrétního nastat ("spasení"), dostává tím jistý (fiktivní) cíl/smysl tohoto pozemského života. Zároveň se tímto vlastní pozemský život určitým způsobem degraduje jen na jednu z konečných/pomíjivých epizod, po které teprve bude následovat to "pravé". Trvám na to, že za této situace institut "odpuštění" (či "rozhřešení") hříšníkovi zjednodušuje jeho vnitřní vyrovnání se s vlastními amorálními činy.

    OdpovědětVymazat
  5. Z ateismu nevyplývá morální nihilismus, ani skepticismus, ani relativismus. Oné poznámce o ateismu prostě nerozumím.

    OdpovědětVymazat
  6. Pánové, s prominutím, oba pracujete s tvrzeními, která nečiním.

    Komunismus nenahradil křesťanství atheismem, ale nenávistnou ideologií třídního boje, povolující – přikazující – fysicky eliminovat celé společenské skupiny, nepřátelské třídy. Soudci podepsaní pod rozsudky odůvodněnými touto ideologií soudí dodnes: jakým právem, když sami by měli být ve vězení?

    Křesťanství představuje hodnotový řád, který je universální a působí proto i vůči samotným soudcům. Pro věřícího soudce není tak jednoduché vynášet vědomě nespravedlivé rozsudky jako pro nevěřícího, musí si to vyříkat nejdřív se svým zpovědníkem, a poté s Bohem. Ne každý atheista je nutně špatný nebo nemorální člověk (sám ostatně v Boha nevěřím), ale u věřícího existují určité záruky, které u nevěřícího nemám.

    Vysoká míra tolerance u katholické církve je spíše věcí taktiky: církev se snaží neztratit poslední zbytky vlivu a proto ze svých požadavků slevuje. Rovněž mi to vadí, ale uvědomuji si, že je to racionální a zřejmě jediné možné jednání.

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych osobně raději soudce s morálkou nezatíženou náboženskými předsudky.

    OdpovědětVymazat
  8. Nevěřím tomu, že by věřící jedinci byli obecně morálnější než ateisté, nic tomu nenasvědčuje (např. statistiky kriminality v silně náboženských versus ateistických společnostech, domácí násilí atp.). Naopak mám pocit, že v náboženských společnostech se častěji setkávám s pokrytectvím.

    Nevěřím tomu, že by věřící soudci byli obecně spravedlivější. Někdo si to musí vyříkat se zpovědníkem a bohem, jiný se svým vlastním svědomím (a příp. blízkým okolím). To první já osobně považuji za falešné.

    Souhlasím s Tomášem Sobkem, že bych byl raději souzen ateistickým soudcem, i když to nepovažuji za až tak důležité. Jako záruku jeho spravedlivosti bych spíše bral psychologický test soudce - důkaz, že dotyčný není psychopat/sociopat, tedy člověk, který nemá svědomí a tudíž žádné vnitřní zábrany páchat zlo. (Bohužel, platí to pro cca 6-16% populace, viz např. kniha Politická ponerologie.)

    OdpovědětVymazat
  9. Martin: Kdysi jsem se shodou okolností naskytl u neformální debaty s jedním biskupem, kde padl argument: "Na církvi se mi nelíbí, že člověk může dělat co chce, pak se z toho vyzpovídá a je všechno v pořádku." Dotyčný biskup na to řekl, že církev vždy uznávala za účinnou zpověď pouze takovou, která je doprovázená skutečnou lítostí. Že pokud k tomu člověk přistupuje stylem "můžu si dělat co chci, pak se z toho jen formálně vyzpovídám a jede se dál", tak takhle to nefunguje. Samozřejmě, i tomu zpovědníkovi může člověk říct cokoliv a do hlavy mu nikdo nevidí, ale soudit ho pak bude Bůh.

    Asi je pravda, že "mechanismus odpuštění" funguje u řady lidí tak, jak jste popsal, ale deformovaný a účelový výklad pravidel tak, jak se někomu hodí, přece není problém pravidel samotných.

    Tomáš Sobek: Já bych rád soudce vůbec s nějakou morálkou. Navíc se v naší společnosti budou do rozhodování soudce mnohem pravděpodobněji promítat jiné postoje než náboženské, tedy postoje politické a podobně.

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den Martine. Prosím doporučte Vašim známým z Moravy, kteří se omlouvají zpovědí k zamyšlení Skutky, 5:

    1. Jeden muž jménem Ananiáš však se svou manželkou Zafírou prodal pozemek
    2. a s vědomím své manželky z těch peněz lstivě ubral. Potom přinesl určitou část a položil ji k nohám apoštolů.
    3. Petr však řekl: "Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu Svatému a lstivě ubral z peněz za to pole?
    4. Copak nebylo tvé, když zůstávalo neprodané? A když bylo prodáno, bylo ve tvé moci. Proč ses tedy ve svém srdci rozhodl k takovému činu? Nezalhal jsi lidem, ale Bohu!"
    5. Když pak Ananiáš uslyšel ta slova, padl a vypustil duši. A na všechny, kteří to slyšeli, přišla veliká bázeň.

    A k tomu Lukáše, 12 (to už není o Ananiášovi):
    45. Kdyby si však ten služebník v srdci řekl: 'Můj pán mešká se svým příchodem' a začal by bít služebníky a služebné a jíst, pít a opíjet se,
    46. tehdy přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, a oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými.
    47. A ten služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.
    48. Ale ten, který ji neznal a udělal trestuhodné věci, bude bit méně. Vždyť komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno; a komu svěřili hodně, od toho vyžádají více.

    Zejména poslední 47. a 48.

    Nenechte to jen tak, opravdu jim to řekněte, protože oni vědí, co mají a podvádějí. Jsou na tom proto hůř než ti, kteří ještě neví. V tom je podle mého jistá blaženost ateistů. Mají tolik času...

    David

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>