Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V článku shora citovaného názvu jsem se v listopadu loňského roku zabýval návrhem Krajského soudu v Brně, soudce Michala Ryšky, na zrušení části zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákona o vyvlastnění). Návrhu jsem u Ústavního soudu nedával velkou naději na úspěch, a činil jsem tak oprávněně: většinové stanovisko nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/08 (ve znění opravného usnesení) s mými výhradami zcela souzní.

Nejzajímavější na nálezu je disent Elišky Wagnerové. Ta rozdílně od většiny soudců ÚS rozpor napadených ustanovení s ústavním řádem dovodila, a to s odůvodněním, které se částečně nekryje ani s návrhem, ani s argumentací Ústavního soudu, a ani s tím, co jsem a margo tvrzené neústavnosti dané úpravy vloni napsal já.

E. Wagnerová v zásadě argumentuje, že v řízení podle OSŘ soud neposuzuje zásah do veřejných subjektivních práv vyvlastňovaného (a nezabývá se otázkou veřejného zájmu), nýbrž poskytuje "vyváženou ochranu" právům a zájmům obou stran řízení, tzn. vyvlastňovanému i vyvlastniteli. V takovém řízení je údajně oslaben i účinek ústavy, která působí pouze zprostředkovaně tím, že vytváří objektivní hodnotový řád vyzařující do právní úpravy vztahů zásadně rovných subjektů.

To pokládám za nadměrně formalistický a zúžený pohled. Jak vyplývá z ustanovení § 246 odst. 2 OSŘ, v řízení podle části páté OSŘ se sice znovu projednává správním úřadem pravomocně rozhodnutý spor (cf. § 244 odst. 1 OSŘ), ale žalobou se fakticky napadá správní rozhodnutí. Do rozsudku se tak promítne nejen posouzení konkurujících si zájmů vyvlastňovaného a vyvlastnitele, ale i otázka zákonnosti správního rozhodnutí, čímž vstupují do hry subjektivní veřejná práva vyvlastňovaného – včetně práv ústavních – a také veřejný zájem, který soud musí nově posoudit a ve svém rozsudku se k němu vyslovit.

K žádnému posunu z hlediska hmotného práva tak nedochází (projedává se stejný návrh podle stejných hmotněprávních ustanovení), a pokud jde o námitku možného porušení procesních práv v řízení před správním úřadem, tyto vady mohou být v řízení před soudem zcela zhojeny, když soud není vázán ani skutkovými zjištěními správního úřadu, ani provedeným dokazováním.

Pokud jde podůrný argument v §§ 8–9 disentu, na nedostatek precedenčního působení "mazancovských" řízení u civilního soudu, která neumožňují kasaci správního rozhodnutí, jsem ve svém článku poukazoval rovněž. Tento argument však shledávám relevantním toliko potud, že pokud by se správní úřad o rozsudku nahrazující své rozhodnutí skutečně nedozvěděl, byla by to závažná chyba, která by narušovala princip precedenčního působení právních názorů soudů vůči správním úřadům. Tak tomu však není, neboť – aniž by to bylo explicite stanoveno v ustanovení § 244 et seq. OSŘ – opis pravomocného rozsudku se ve skutečnosti správnímu úřadu doručuje, neboť ten by jinak nebyl informován o tom, že jeho vlastní rozhodnutí bylo zrušeno. Zda se právními názory v rozsudku bude ve své praxi dál řídit, je na něm a na obstinaci jeho úředníků; ostatně jinou než procesní závaznost stejně soudní rozsudky ze zákona nemají (§ 78 odst. 5 SŘS a contrario).

Aktualisováno.
Shodou okolností právě ve chvíli, když jsem svůj text dopsal, vyšla zpráva o novele vyvlastňovacího zákona, která má být přijata ještě před podzimními volbami bez řádného projednání, v jednom čtení. Předkládají ji poslanci velké koalice ODS-ČSSD a pokud parlamentem v popisované podobě skutečně projde, bude znamenat výrazné oslabení ochrany vlastnického práva a posílení práv velkých klientů těchto politických stran.

Komentáře   

0 # Michal Ryška 2009-07-06 19:24
Nález ÚS je pro mne jedním velkým zklamáním - povrchní přístup jsem si dosud s Joštovou příliš nespojoval. A asi nejen já jsem zklamán, soudě dle některých telefonátů z jiných krajských soudů.

Jediná Eliška Wagnerová šla skutečně do hloubky a pochopila podstatu věci, tj. reálné riziko naprostého vymknutí se soudní kontrole ze strany správních orgánů a narušení principů dělby moci. Budou to tak právě civilní soudy, které bez zákonné možnosti zrušení a vrácení správnímu orgánu budou nuceny projednávat POPRVÉ letité nedodělky správních soudců, kterých se tak snadno oni i správní orgány zbavily.
0 # Michal Ryška 2009-07-06 19:27
"-i"
0 # Michal Ryška 2009-07-06 19:41
K naprostému chaosu, který byl v těchto otázkách umožněn:

"Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s právem účastníka řízení na přístup k soudu, pokud - bez dalšího - zamítl jeho kasační stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, kterým byla nesprávně odmítnuta účastníkova žaloba pro nepřípustnost dle § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního, a to s argumentací, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), který výslovně svěřuje projednání vyvlastnění soudu v občanském soudním řízení (§ 28 odst. 1 citovaného zákona), a že tudíž eventuální kasace daného rozhodnutí by byla jen formálním krokem. Tímto postupem totiž vyloučil možnost, aby se věcí mohl zabývat příslušný soud, protože lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 82 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 46 odst. 2 větou druhou soudního řádu správního (mezitím) uplynula (a lhůta dle § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění dodržena být nemohla)."

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3006/07, ze dne 11.06.2009
0 # Tomáš Pecina 2009-07-06 19:47
Že je to špatně, se shodujeme, rozcházíme se v otázce, je-li příslušná pasáž VyvlZ protiústavní.

Určitý vnitřní rozpor je už mezi těmi dvěma ustanoveními OSŘ, která cituji, tj. zda soud toliko znovu projednává spor nebo přezkoumává správní rozhodnutí. Striktně vzato v případě vyvlastnění spor mezi vyvlastňovavým a vyvlastnitelem vůbec nevzniká, spor je mezi vyvlastňovaným a vyvlastňovacím úřadem, takže při této interpretaci by Wagnerová měla pravdu. Já se ale domnívám, že i řízení podle § 244sq. OSŘ je materiálně přezkumem správního rozhodnutí.
0 # Tomáš Pecina 2009-07-06 19:49
povrchní přístup jsem si dosud s Joštovou příliš nespojoval

Tak tohle taky před Dvořáčkem neříkejte. Podle mé zkušenosti, povrchnosti, tvé jméno je Ústavní soud.
0 # Michal Ryška 2009-07-06 19:53
Podle Mazancovy koncepce páté části o.s.ř. ovšem správní orgán není účastníkem řízení a nemůže si tak (kromě vyjádření k žalobě) svůj vlastní produkt (byť zmetek) účinně hájit.

Tento problém se v celé nahotě ukazuje typicky u katastrálních žalob, kde v 99 % procentech případů nejsou účastníci ve při a mají shodný zájem (vklad do katastru). Pokud jim soud vyhoví, není cesty, která by to zvrátila.
0 # Tomáš Pecina 2009-07-06 19:59
To jsme nedávno řešili u OS-BO: žalobce nemohla zastupovat advokátka, která v jiné věci zastupovala žalovanou, bez ohledu na to, že žalovaná od počátku tvrdila, že žaloba je důvodná. Absurdní.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)