DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pondělí 6. července 2009

Je procesní úprava soudního řízení ve věcech vyvlastnění protiústavní? II

V článku shora citovaného názvu jsem se v listopadu loňského roku zabýval návrhem Krajského soudu v Brně, soudce Michala Ryšky, na zrušení části zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákona o vyvlastnění). Návrhu jsem u Ústavního soudu nedával velkou naději na úspěch, a činil jsem tak oprávněně: většinové stanovisko nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/08 (ve znění opravného usnesení) s mými výhradami zcela souzní.

Nejzajímavější na nálezu je disent Elišky Wagnerové. Ta rozdílně od většiny soudců ÚS rozpor napadených ustanovení s ústavním řádem dovodila, a to s odůvodněním, které se částečně nekryje ani s návrhem, ani s argumentací Ústavního soudu, a ani s tím, co jsem a margo tvrzené neústavnosti dané úpravy vloni napsal já.

E. Wagnerová v zásadě argumentuje, že v řízení podle OSŘ soud neposuzuje zásah do veřejných subjektivních práv vyvlastňovaného (a nezabývá se otázkou veřejného zájmu), nýbrž poskytuje "vyváženou ochranu" právům a zájmům obou stran řízení, tzn. vyvlastňovanému i vyvlastniteli. V takovém řízení je údajně oslaben i účinek ústavy, která působí pouze zprostředkovaně tím, že vytváří objektivní hodnotový řád vyzařující do právní úpravy vztahů zásadně rovných subjektů.

To pokládám za nadměrně formalistický a zúžený pohled. Jak vyplývá z ustanovení § 246 odst. 2 OSŘ, v řízení podle části páté OSŘ se sice znovu projednává správním úřadem pravomocně rozhodnutý spor (cf. § 244 odst. 1 OSŘ), ale žalobou se fakticky napadá správní rozhodnutí. Do rozsudku se tak promítne nejen posouzení konkurujících si zájmů vyvlastňovaného a vyvlastnitele, ale i otázka zákonnosti správního rozhodnutí, čímž vstupují do hry subjektivní veřejná práva vyvlastňovaného – včetně práv ústavních – a také veřejný zájem, který soud musí nově posoudit a ve svém rozsudku se k němu vyslovit.

K žádnému posunu z hlediska hmotného práva tak nedochází (projedává se stejný návrh podle stejných hmotněprávních ustanovení), a pokud jde o námitku možného porušení procesních práv v řízení před správním úřadem, tyto vady mohou být v řízení před soudem zcela zhojeny, když soud není vázán ani skutkovými zjištěními správního úřadu, ani provedeným dokazováním.

Pokud jde podůrný argument v §§ 8–9 disentu, na nedostatek precedenčního působení "mazancovských" řízení u civilního soudu, která neumožňují kasaci správního rozhodnutí, jsem ve svém článku poukazoval rovněž. Tento argument však shledávám relevantním toliko potud, že pokud by se správní úřad o rozsudku nahrazující své rozhodnutí skutečně nedozvěděl, byla by to závažná chyba, která by narušovala princip precedenčního působení právních názorů soudů vůči správním úřadům. Tak tomu však není, neboť – aniž by to bylo explicite stanoveno v ustanovení § 244 et seq. OSŘ – opis pravomocného rozsudku se ve skutečnosti správnímu úřadu doručuje, neboť ten by jinak nebyl informován o tom, že jeho vlastní rozhodnutí bylo zrušeno. Zda se právními názory v rozsudku bude ve své praxi dál řídit, je na něm a na obstinaci jeho úředníků; ostatně jinou než procesní závaznost stejně soudní rozsudky ze zákona nemají (§ 78 odst. 5 SŘS a contrario).

Aktualisováno.
Shodou okolností právě ve chvíli, když jsem svůj text dopsal, vyšla zpráva o novele vyvlastňovacího zákona, která má být přijata ještě před podzimními volbami bez řádného projednání, v jednom čtení. Předkládají ji poslanci velké koalice ODS-ČSSD a pokud parlamentem v popisované podobě skutečně projde, bude znamenat výrazné oslabení ochrany vlastnického práva a posílení práv velkých klientů těchto politických stran.

7 komentářů:

  1. Nález ÚS je pro mne jedním velkým zklamáním - povrchní přístup jsem si dosud s Joštovou příliš nespojoval. A asi nejen já jsem zklamán, soudě dle některých telefonátů z jiných krajských soudů.

    Jediná Eliška Wagnerová šla skutečně do hloubky a pochopila podstatu věci, tj. reálné riziko naprostého vymknutí se soudní kontrole ze strany správních orgánů a narušení principů dělby moci. Budou to tak právě civilní soudy, které bez zákonné možnosti zrušení a vrácení správnímu orgánu budou nuceny projednávat POPRVÉ letité nedodělky správních soudců, kterých se tak snadno oni i správní orgány zbavily.

    OdpovědětVymazat
  2. K naprostému chaosu, který byl v těchto otázkách umožněn:

    "Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s právem účastníka řízení na přístup k soudu, pokud - bez dalšího - zamítl jeho kasační stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, kterým byla nesprávně odmítnuta účastníkova žaloba pro nepřípustnost dle § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního, a to s argumentací, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), který výslovně svěřuje projednání vyvlastnění soudu v občanském soudním řízení (§ 28 odst. 1 citovaného zákona), a že tudíž eventuální kasace daného rozhodnutí by byla jen formálním krokem. Tímto postupem totiž vyloučil možnost, aby se věcí mohl zabývat příslušný soud, protože lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 82 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 46 odst. 2 větou druhou soudního řádu správního (mezitím) uplynula (a lhůta dle § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění dodržena být nemohla)."

    podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3006/07, ze dne 11.06.2009

    OdpovědětVymazat
  3. Že je to špatně, se shodujeme, rozcházíme se v otázce, je-li příslušná pasáž VyvlZ protiústavní.

    Určitý vnitřní rozpor je už mezi těmi dvěma ustanoveními OSŘ, která cituji, tj. zda soud toliko znovu projednává spor nebo přezkoumává správní rozhodnutí. Striktně vzato v případě vyvlastnění spor mezi vyvlastňovavým a vyvlastnitelem vůbec nevzniká, spor je mezi vyvlastňovaným a vyvlastňovacím úřadem, takže při této interpretaci by Wagnerová měla pravdu. Já se ale domnívám, že i řízení podle § 244sq. OSŘ je materiálně přezkumem správního rozhodnutí.

    OdpovědětVymazat
  4. povrchní přístup jsem si dosud s Joštovou příliš nespojoval 

    Tak tohle taky před Dvořáčkem neříkejte. Podle mé zkušenosti, povrchnosti, tvé jméno je Ústavní soud.

    OdpovědětVymazat
  5. Podle Mazancovy koncepce páté části o.s.ř. ovšem správní orgán není účastníkem řízení a nemůže si tak (kromě vyjádření k žalobě) svůj vlastní produkt (byť zmetek) účinně hájit.

    Tento problém se v celé nahotě ukazuje typicky u katastrálních žalob, kde v 99 % procentech případů nejsou účastníci ve při a mají shodný zájem (vklad do katastru). Pokud jim soud vyhoví, není cesty, která by to zvrátila.

    OdpovědětVymazat
  6. To jsme nedávno řešili u OS-BO: žalobce nemohla zastupovat advokátka, která v jiné věci zastupovala žalovanou, bez ohledu na to, že žalovaná od počátku tvrdila, že žaloba je důvodná. Absurdní.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>